St. 6.5. Siem Reap – Angkor Thom – Angkor Wat
Ráno jsme spali jako nemluvňátka až do devíti! pak jsme vyrazili na snídani. Místní hoteloví pohůnci nemohli pochopit proč si nedáme snídani v jejich hospůdce. Pomalu si začínají zvykat, že jsme nějací divní Holanďani. Chodí jíst na místní tržnici, nechoděj v noci vožralí a ještě by místo TT (rozumněj tuktuk) chtěli jezdit na kole!
Hned vedle výstupu z naší úzké uličky je tržiště pro místní. Pro běžného Faranga odpudivé místo, kde všichni sedí i prodávají na udusané hlíně pro nás ovšem bezva žážitek a spousta fotografického materiálu. Musím připomenout, že ač jsem si myslel, že se obětuji pro umění a pojedu se zrsadlovkou mojí drahé ženy (Canon D50 – obří skleněný objektiv), který dohromady váží jako zbytek mojich věcí dohromady, proti Patrikovi jsem srágora. Má na fotopotřeby extra speciální batoh, který mimo jiné vydrží i ponor na dno Nilu a má rozměry dubového nočního stolku (a je i tak pevný). V batohu má stejně velkou zrcadlovku jako já, ale k tomu 3 obří objektivy, několik skleněných filtrů slunečních clon a v druhém batohu ještě ocelový 5kg vážící stativ!
Takže zpět na tržiště. Prodává se tu vše co se dá sníst. Teda minimálně podle mísních měřítek. Tropické ovoce (ananas, papaya, dragonfruit, chlebovník, mango, neuvěžitelné smrdutý durian (údajně stejně lahodný jako smrdutý) rambutan, lichi atd.) Zelenina všeho druhu, mouchami poseté maso (vepřové hlavy, oháňky vnitřnosti, ale i parádní roštěnka atd. Drůbeží bylo vidět jak živé (sice jen trochu neb za nohu visící) tak i dokonalý anatomický řez slepicí na půl včetně vajíčka.
Místní tváře a všudypřítomnost dětí (popelících se kolem prodávajících matek) nám dala nekonečné množství námětů na záběr. Fotit děti je zřejmě vášeň, kterou mě nakazila moje žena. Navíc je ezva, že místní na focení jejich dětí reagují velmi pozitivně a většinou aranžují děti do lepší pózy:-)
Fotit dospělé, obzvlášť v chudých poměrech, mi občas bývá nepříjemné, protože nechci, aby si mysleli, že si fotím jejich mizérii ze škodolibosti, nebo tak něco. Naštěstí jsou Kambodžané ohromně veselý národ a ve většině případů se na nás vesele smějí. Vlastně ještě nikdo nezareagoval podrážděně, natož zle. Po velmi zajímavém průchodu tržištěm jsme zamířili přes hlavní na druhou stranu na snídani. přejít hlavní tu chce vcelku dávku drzosti a odvahy, protože se řine cca 4 řady mopedů a TT, mezi tím totálně přiložené náklaďáky a sem tam ňáký osobák. Nakonec nás téměř dostal velký nablýskaný Landcruiser. Evidentně civilizované auto, ale ne tak řidič.
Podél silnice se tu žije. Stánky s jídlem plastové židličky, tržnice, stánky s benzínem (v PET lahvích!) Vybrali jsme si náhodnou „restauraci“ a dali si nudlovou polívku s všelijakými částmi kuřete (výborná) a k tomu čaj. Dlouho jsme řešili jestli můžeme pít ten čaj nalitý do sklenice s ledem, když nevíme z jaké vody ten led dělali. Nakonec jsme první sklenici čaje s ledem nenápadně vylili do koše a dopili konev čaje bez ledu. O pár hodin později jsme si jinde bezelstně dali výborný mango shake (samozřejmě dělaný z drceného ledu).
Po snídani jsme došli zpět do našeho Hiltonu a vyjednali si odvoz do komplexu chrámů Angkor Wat. Protož jsem ve dvě místního času očekával důležitou telekonferenci, chtěli jsme jet radši TT, abych se stihl vrátit, když tam nebude signál.Nakonec nás ale ukecal místní naháněč, že budeme mít na tři dny osobní TT od úsvitu až do noci, kdykoliv za paušální cenu 55$ plus ještě prý 5$ dýško pro řidiče. Vzhleem k ceně hotelu 5$/ noc mi to přišlo dost, ale jelikož jsme to jednak ukecali ze 75$ a jednak je to 150Kč/os/den, tak jsme to vzali. Jak řikal Patrik komodita jenž je nám vzácná je čas a na kole bychom toho stihli méně.
Angkor je absolutně neuvěřitelná záležitost. Ve zkratce: cca 1110 se v této oblasti zmohl SuryavarmanII. na konsolidaci rozbratřených kmenů a spojil jejich síly ve svůj prospěch. Rohodl se rozšířit systém paláců a chrámů svého předchůdce někdy z devátého století. Těžko se slovy popisuje, co se mu povedlo, ale představte si Notre Dam v Pařiži (zhruba stejná doba) a nebo Hradčany v praze. Akorát ,že tady ji je na ploše velké jako celá vnitřní Praha několik desítek a některé z nich jsou mnohem mnohem větší! Celé je to postavené z pískovce a spojované bez pomoci malty. Velká část (cca polovina) pískovcových kvádrů je zdobena reliévy a to často velmi složitými (tanečnice atd.)
\'Dnes jsme stihli navštivit dva z mnoha chrámových komplexů (Angkor Thom a Angkor Wat) a naprosto jsme nevyšli z údivu. 1000 let staré chrámy s kompletními stropy, sloupy popsanými sanscriptem, bazény, sochami atd. a vše čistě jen z kamene!
Celý systém chrámů (Angkor Thom je na ploše 3x3km) byl součástí velmi propracovaného vodního systému. Angkor Wat je obehnán vodním příkopem o šířce 150m!
Pár kilometrů na západ si staří Khménové postavili obří nádrž na vodu asi v roce 890. Pak už měli asi moc bazénů a tak si pár km na východ v roce cca 1002 udělali Lipno! Je to obdélníková nárž o rozměrech 2,2x8km s průměrnou hloubkou 7m, což dá cca 123 mil litrů vody:).
