Mojí drahé ženě, za to, že mě pustila a že se pečlivě stará o naše malé saně:-)
2.5.2009 Silvi Marina – Pescara – Řím – Praha
Cestou z beachového soustředění do Prahy jsem vystřídal auto, dálkový autobus (Pescara – Řím) a letadlo. Na letiště jsem kupodivu potkal Boba Šedivýho, kterej byl se svou polovičkou týden prohlížet římské památky.
V Praze mě vyzvedla Zuzka a cestou domů jsme se stavili v Bushmanovi, kde jsem se vybavil do tropů plátěnými kalhotami, košilí a kloboukem, což ze mne (jak se později vyjádřil Patrik) udělalo přímo Emila Holuba:-)
Ne 3.5. 2009 Praha – Frankfurt – Bangkok
V neděli nám to letělo až večer, takže jsem se stihl v klidu sbalit, dořešit krávy zelený, nenažraný a ještě si něco načíst o Kambodže na webu. Na letiště už jsem jel metrem, abych si ten batoh potěžkal. Vzhledem k tomu, že průměrná teplota v JV Asii je teď 31°C, moc toho nepotřebujeme a většinu batohu zabírá foťák a boty.
Ve Frankfurtu jsme čekali asi 5 hodin a jedinej zážitek byl dvojí průchod posádky Singapore Airlines. Asi 10 letušek v parádních orientálních šatech, jedna krásnější než druhá. Patrik s nima loni letěl do Austrálie novým A 380 a úroveň služeb na palubě odpovídá kráse letušek a nemá srovnání.
Po 4.5. Bangkok
priletěli jsme asi ve dvě odpoledne místního času a venku bylo dle očekávání 30°C a 100% vlhkost :-)
Bangkok má cca 7 mil. lidí, takže celkem slušná plocha. Na letiště, které stojí jen asi 3 roky nevedou zatím žádné koleje. Mohli jsme jet buď taxíkem, express busem nebo normálním busem s místními. Měnová vložka: Místní měna jsou Bahty. 1 Baht ≈ 0,70 Kč. Taxík by stál 300 Bt, express bus 150. My se rozhodli poznat místní poměry a nadvakrát se nám podařilo dojet letištním busem zdarma na autobusové nádraží, odkud jezdí busy do města asi za 30Bt. Thajci jsou děsně ochotní a radili nám bez ptaní slušnou angličtinou. Autobusové nádraží, ač pouze pro MHD, vypadalo líp než Florenc. Bangkok je město kontrastů, ale obecně dělá dojem civilizovaného místa. Všechna veřejná místa vypadají čistě a udržovaně, jezděj tu relativně nová auta v dobrém stavu. Občas ale člověk projíždí skládkou uprostřed města a občas potká vozidlo, jež by STK neprošlo ani náhodou. Kupříkladu motorka, která má na řídítka přidělaný vozík, tlačený před sebou, který přes den tvoří stánek se zbožím. Velikost zhruba jako malá maringotka ověšená zbožím odshora dolů a valí si to po ulici, mezi zbožím jen malý průhled přední:-).
Zároveň mam pocit, že český komplex „Hlavně mít dobrý auto ať sousedi závidí“ dohnali do extrému. Příbytky ve čtvrti, kde jsme se ubytovali připomínali na první pohled spíš sklad uhlí než byt, ale pred nimi nova auta.
Zajeli jsme do vyhlášené batůžkářské čtvrti Khao San, kde je pár ulic na noc zavřeno a přeměněno v promenádu plnou stánků s dobrotama všeho druhu. Dali jsme si postupně ananas na kousky (10Bt), meloun na kousky (10Bt), kuřecí srdíčka na špejli (5 Bt), kuřecí křidýlka na špejli (5Bt), ananas a meloun a mango znovu (fakt dobrý, přímo před náma to nasekali mačetou do pytlíku), pak ještě směs na pánvi z nudlí, vajíčka, masa a vejce (25 Bt) a na závěr ještě ovocný koktejl v hospůdce s terasou v prvním patře (já s vodkou, Patrik bez). Alkohol je tu jediná věc, která není směšně levná. Koktejl z četstvýho ovoce stál 40 Bt bez vodky, 140 Bt s! Ještě k cestě z letiště. Na správný bus jsme si počkali cca 30 min, pak s náma jel jako strávný tropický šílenec, a to do té doby, než jsme narazili na první zácpu.. Ta byla ovšem řádná, jaxe na Bangkok sluší. Mezi mnohořadím troubících popojíždejících aut se proůlejtali tisíce mopedistů a celé se to pohybovalo vpřed jen velmi zvolna. Autobus má kromě řidiče ještě průvodčí, která má za úkol kromě chrastění plechovým tubusem na peníze, jestě včas vykopnout zmatené bílé turisty. Neříká se jim tu gringos, anóbrž farang:.
Když jsme vypadli z busu, potřebovali jsme přejít přes ulici čítající cca 8 pruhů. Dopravu řídili cajti, tak to vypadalo snadně, také proto, že svítila zelená. K našemu překvapení nás ovšem cajti zahnali zpátky na chodník! Pak nám jeden místní vysvětlil, že pojede princezna! Tu mi došlo, že doprava je vážně úplně zastavená. BTW, jezdí se tu vlevo, pročež mě málem párkrát zajelo auto jedoucí z divné strany;)
po chvíli opravdu přijela kolona a evidentně jsem místní královskou rodinu hrubě podcenil. Nejdříve jelo 10 luxusních bavoráků (ty tu jinak nevidět!), pak 20 motorek, pak 5 limuzín, pak 30 červených Mercedesů, pak 20 motorek, pak 20 červených mercedesů, pak 20 motorek, pak 15 dodávek, pak 20 motorek, no prsotě jsme tam 10 minut stáli a čuměli na přehlídku princeznina vozového parku, řítícího se městem 100km/h.
Ubytovali jsme se v zařízení typu Guest House. Je to něco mezi hotelem a hostelem. Stálo to pro oba 270 Bt na noc. 2 čisté postele, koupelna s relativně čistym záchodem, tekoucí strchou a kýbl. Evropana překvapí absence umyvadla, ale pohoda. Tekla pouze studená, ale ve 30°C byla studená málo. Bez klimatizace, ale s větrákem se spalo docela dobře. Teplota tu v noci klesne max o 3°C.
Út 5.5. Bangkok – Kambodžská hranice – Siem Reap
Ráno jsme busem číslo 3 přimo od hotelu vyrazili na autobusové nádraží (Mochit station), odkud jezdí dálkové busy. Nějaký místní, slušně oblečený Thajec nás přeochotně provedl tržištěm, „pomohl“ při nákupu další dávky ananasu a melounu, a dovedl do budovy nádraží k inormací. Celou dobu jsme čekali co z toho kouká za habaďůru (falešné lístky, „kamarád“ s taxíkem, případně natažená ruka pro platbu za „výpomoc“. Kupodivu nechtěl nic!
Lístek do klimatizovaného busu do města Aranya Prathet na Thajsko – Kambodžské hranici stál 200Bt na osobu (včetně řvoucí místní hudby, 5 hodin jízdy, svačiny a vody).
před odjezdem (9:30) jsme si ještě dali výbornou směs s rejží, masem, kukuřicí a bambusovýma výhonkama. Cesta busem přes Thajský venkov ukázala zajímavou a překvapivou věc. Venkov není chudší než Bankok – solidní dvoupatrové domy, uptavené zahrady (ne sice jako v Německu, ale na tropy upravené), vozový park srovnatelný s Čechama a hlavně úplně parádní stav silnic!
Jednou nás zastavili vojáci, jeden vlezl dovnitř a procházel mezi sedadly. My farangové jsme ho moc nezajímali, ale vytáhl si ven 3 místní, cca 16ti leté a odvedl si je do budky venku. K mému překvapení bus zařadil a odjel a nechal je tam! Další zastávka byla na jídlo. Tak jak je tu obvyklé, ruka ruku myje a řidič zastavuje v jediné drahé retauraci na celé trase. Osazenstvo busu nebylo dostatečně ovcovité a brzo zjistilo, že jídlo u 50ti stánků okolo stojí 10x méně než v této restauraci. (Byli jsme tam všichni turisti – Amíci, Němci, Holanďani a 2 bohatí Malajci). Řidič tím ztratil nárok na provizi a pomstil se nám tím, že zastávku zkrátil z 30minut na 10. Přesto jsme si stihli dát 1 talíře rýže s vepřovou směsí a fazolema, 2 nakrájené ananasy a 2 nakrájené dragon fruit (cca velké jako ananas, uvnitř bílé se semínky, méně sladké). Za to celé (a že to bylo výborné) jsme dali 5$. Bus na těch cca 30 km stál 10$.
Do Siem Reap, města blízko Angkor Wathu, jsme dorazili už za tmy, asi 18:30. Vysadili nás na údajném bus nádraží (udusaná hlína u silnice), kde už stáli domluvení Tuktukáři (Tuktuk – motorka s vlečňákem pro 2-4 farangy s báglama). Tuktukáři zase dostávají provize od Guest House, do kterého dovezou farangy. Ten náš měl komplot s místem zvaným Angkor Hilton. Mělo to stát 5$ za noc a pokoj pro dva s vlastní sprchou, tak jsme to brali. Sprcha byla ideálně studená. Večer jsme vyrazili nejdříve na pěší obhlídku přilehlé tržnice. Pěší výlet začal průchodem velmi úzkou a velmi tmavou uličkou s hořící hromadou igeliťáků. Na hlavní už bylo trochu světla od billboardů a tuktuků.
Pak jsme se vrátili a využili nabídky hotelu na odvoz tuktukem do centra zdarma. Zavezl nás do čtvrti, kterou jsme charakterizovali takto: „ Tato čtvrť je vybudována přesně tak, jak si Američan představuje noční život v Kambodže.“ Čili spousta velmi osvětlených barů, livrejované číšnice menu v angličtině a v dolarech, drink za 2-5$. Prostě komerční hnus. Jediný, co odlišovalo tuto čtvrť od jakéhokoliv jiného poameričeného města (včetně Prahy) bylo neustálé pokřikování „Tuktuk sir?“ Jeden tuktukář z dálky nahlas volal „Tuktuk sir?“ a zblízka pak potichu „Young lady for you sir?“ Jestli myslel tu, co se tam zrovna mazlila se synem, tak děkuju nechci (i když byla krásná, jako mnoho místních). Nakonec jsme si tu dali mangový koktejl za 2$ a byl super výbornej. V životě už jsem mnohokrát utratil 2$ za mnohem horší věci:-)
Pak jsme ještě zašli na místní noční tržnici. Dřevěný figurky, hedvábné šály, trička atd. plus bazének s rybičkama co vám za 3$/15 min. budou okusovat nohy, až se z toho zázračně uzdravíte:-)
Nakonec jedno pivo u barmana akrobata (1$) a hurá na sraz s naším tuktukářem a zpět do našeho Hiltonu:-)
Teď jsem si ještě vzpomněl jak nám před jedním dost do červena osvětleným podnikem nabízel naháněč „Masage bum bum mister?“ Sice by mne zajímalo co to masáž bum bum je, ale odvahu to vyzkoušet jsme neměli:-)
