Dnešek byl pekelně nabitej i nabytej (jak je ostatně vidět z itineráře). Ač se mi děsně špatně spalo, vstali jsme dle plánu ve 4:30 a v pět už seděli v TT a uháněli vstříc východu slunce na d chrámy. TT-čkář už nás trochu zná a tak jsme minuli šňůru farangů mířících na Angkor Wat (píšou o východu na Watu v Lonely planet) a odvezl nás o kus dál na chrám Phnom Vakheng. Ten je na celkem vysokém kopci (farangové tam v sezóně jezděj na slonech) a tak jsme ho měli první hodinu úplně pro sebe!
Když jsme ho dostatečně ofotili i ze stativu a včetně super rychlého východu slunce, seběhli jsme zase dolů. Na místních chrámech (všech od 10. do 12. století) zaujou v zásadě tři konstrukční detaily:
# extrémně strmé schody. Vypadají jako by je někdo položil na výšku omylem. Stupeň je cca 12 cm šuroký, ale 25-38 cm vysoký. Je dost těžké po nich chodit a nepřišli jsme na to, proč to tak Khmerové dělali.
# Futra neboli zárubně. Představte si futra, tvořená z obou stran pískovcovým kvádrem, který je 70 cm široký, 300 cm vysoký a 15-30 cm tlustý. Nad tím stejně masivní překlad a celé pokryté velmi jemným vzorkem reliéfu. Když pominu fakt, jak to sem dostali a usadili (na stavbu jednoho z chrámů měli 300 000 lidí a 6 000 slonů!) tak mi ale nikdo nevysvětlí, jak ten kvádr vyrobili! Jak dokázali bez vrtačky, dynamitu, flexky, frézy atd. vyrobit několik tisíc takových futer???
# Krytina – Dnešní doba zná mnoho krytin (pálená taška, betonová taška, eternit, hliník, břidlice atd.). Ty nejlepší z nich se honosí zárukou na několik desítek let. Znáte ale jednu, která vydrží neprotékat bez opravy 1100 let? Tady jí mají a to všude. Prostě mají krytinu z tvarovaných pískovcových bloků, shora vyhlazených do tvaru tašek, zespoda tvoří jakoby samonosný krov. Každá „taška“ cca metr dlouhá a ve vyšší části cca 40 cm tlustá.
Po východu slunce byl čas na snídani. TT-čkář nás zavezl na sloní terasy (Phime Anakaz), kde mě neuvěřitelně dloho a vytrvale pronásledovala asi osmiletá holčička prodávající hevábné šály. Chodila se mnou min. 30 min., vylezla na vrchol pyramidy, obešla celý chrám a pořád mlela: „Hello sir, silk scarf, very nice, you buy your mom, your grilfriend, your wife. I make you cheap price, ok, morning price, 3$, ok 3 for 5$, I have different colors, OK 3 for 5$, morning price, I make you discount, I go school, no money, you buy, OK 2$, nice scarf, nice with butterfly, I make you cheap price...atd.atd. pořád dokola. Je mi těch dětí hrozně líto, představuju si svoje holky jaxe takhle musej živit od pěti let samy, ale jak říká Koubek ve svých Kari povídkách: „Miliardu neuživíš“. Rve mi to srdce, kupovat ty krámy nemůžu, máme malé batohy, ale občas, když se Patrik nedívá, tak vyměknu a dám jim dolar a nic si nekoupím.
Z tého pyramidovité stavby z konce desátého století jsme už potřebovali na snídani. TT nás zavezl do klasické turistické pasti s plastovýma židličkama a Coca Colou před chrámem Preah Khan. Cena za snídani trojnásobek než včera ve městě a ještě to nebylo moc dobrý (11$). Měli jsme ale pocit, že už půl dne o hladu rajzujem a jídlo byla nutnost. Spravili jsme si chuť nákupem celého ananasu na kousky, který nám za 1$ prodala babička na mostě přes vodní příkop.
Preah Khan je zase obří komplex, který jsme prošli od severu k jihu celý a cestou byly cca třicatery futra (viz výše). 19 futer a místností, pak střed a znovu 19 na jižním křídle. Původně byla stavba středově souměrná na všechny světové strany a ze všech čtyř vede monumentální brána na konci kamenného mostu lemovaného sochami strážců.
Na mnohoa místech ze střechy nebo zdi vyrůstá několik set let starý strom, viz foto. Vypadá to neuvěřitelně i naživo. Po průchodu celým komplexem jsme si dali od jiných dětí čerstvé mango, které jsem do cca 45 minut musel poklusem odnést do lesa, ale už v téměř tekutém stavu a velmi jsem se zpotil (VELMI!) přestavou, že to do lesa nestihnu! Ještě že jsem vláčel od zase jiných dětí koupenou velkou lahev vody, tak jsem panapr nahradil arabskou konvičkovou metodou. K obědu jsem si později pro jistotu dal suchou rýži, ale podežření na vážnější průjem se nepotvrdilo, byla to jen běžná reakce mého těla na některé ovoce (občas mi to udělá i hruška v Praze:) )
Po úspěšném probuzení TT (dnes již potřetí) jsme se vydali na slušný záchod (je zajímavé, jak několik primitivních výdobytků západní civilizace jako tekoucí voda, mýdlo a papírový ručník potěší). BTW záchod stojí 2000 Rielů (0,5$ pro farangy, 500 Rielů pro místní a pro držitele vstupenky do Angkoru zdarma. Bodejť by ne, když stojí 20$ na den!
Pak jsme jeli na dva menší chrámy (Thommanon a Chan Sai Thevoda) První z nich představuje medodu „konzervace“ památek (posbírat a poskládat, co se zachovalo) a konkurenční (čínskou) metodu „rekonstrukce“ památek Prostě e posbírá co je a zbytek brutálně dostaví. Viz foto. Ta Prohm byl další na řadě, poté co jsem spořádal kopec suché rýže. Je to chrám, ve kterém se sice natáčel Hollywoodský trhák Tomb Raider s Angelinou Jolie jako Lara Croft, ale zachovalý příliš nebyl. Zoufale jsem v něm hledal místo, kde bych schrupnul. Měl jsem pocit, že východ slunce nebyl dnes ráno, ale tak předevčírem. Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu „Kachny, kachny, kachny“ kdo viděl „Rozpuštěný a vypuštěný“snadno se dovtípí.
Ještě jsme se vyplazili na obří pyramidovitý Ta Keo, kde nás naštvala další mafiánská „budhistka“. Je to vždycky holohlavá ošklivá ženská v hábitu mnicha, která obsadí střed každého paláce, dá si tam sochu Budhy a každému, kdo tam vejde, vrazí násilím do ruky smrdutou tyčinku. Pak si velmi neomaleně řekne o dolar! Začali mi vadit extrémě po té, co jsem je viděl odjíždět taxíkem. Jezdi tady autem je dost velký luxus pouze pro cca 10% lidí. Dávat peníze dětem mi nevadí, ale týhle vyděračský mafii už nedám a ni vindru! Snad mi Budha odpustí :)
Poslední kachna dnešního dne měl být Pre Rup. Celkem zajímavý a vysoký chrám z roku 961, celý z cihel a plný tj. nemá žádné vnitřní prostory, pouze hlavní pyramidovou stavbu a několik věží. Jenže to byla zase bouda na farangy alá včerejší západ slunce nad jezerem. Když jsem viděl množství farangů na vrcholu, řekl jsem, že kachen už bylo dost! Po nějakém oslovování se Patrik přidal a vyrazili jsme o kousek zpět, kde jsme u nádrže Sraz Srang viděli zase úžasně fotogenickou vesnici plnou dětí a ostatních rozložených před domy a u jezera. Patrik mi půjčil svůj drahocenný skvost mezi objektivy (Canon US 135mm 2.0) což je na protréty ze vzdálenosti několika metrů úplná paráda a nastala fotografická žeň :). Na konci vesnice jsme ještě nakoupili na trhu ovoce a vyrazili konečně domů. Večeři jsme dali přímo před hotelem a kupodivu byla nejen velmi levná (1,5$) ale taky extrémně dobrá! (Chicken curry s rýží). Pak jen domlátit komáry (nechat otevřené okno nebyl dobrý nápad), dopast deníky, trochu plánování a na kutě. Žádný kambodžský národní tanec dnes nebude:).
