Přes obchodní tamtamy se nám od jednoho záhadného Čechoaustralana dostala zpráva, že Senegalské Ministerstvo školství shání partnera na stavbu datacentra. Vypadalo to docela důveryhodně, navíc kdo by se nechtěl podívat do Západní Afriky, že :-)
Sehnali jsme bezvadnou letenku přes Lisabon, velká sleva na byznys třídu. Výhoda byznys třídy je ta, že na letišti můžete do salónku. Nevýhoda salónku je ta, že se tam snadno zakecáte. Když se k tomu přidá, že pak čekáte u gate 14a, ale letadlo odlétá z gate 14b, tak je z toho remake Remarqueova románu "Noc v Lisabonu".
Průvodkyní se nám stala sličná a milá Uber řidička a noc po restauracích a barech nam o portugalské mentalitě řekla opravdu hodně, protože byl zrovna pátek:-). Jedna informace za všechny - diskotéky otvírají až o půlnoci, protože do té doby se přece hoduje a chlastá po hospodách! A jednu ráno tam ale pořád nikdo nebyl protože se přece nesluší, chodit tam tak brzo :-).
Do Dakaru jsme tedy doletěli až v sobotu odpoledne, plni zážitků z Portugalska.
Na letišti už na nás čekal vyslanec z Ministerstva, který nás protáhl celnicí a špalírem prodavačů všeho až do klimatizovaného minibusu.
Pak následovalo několik dní domluvených formálních schůzek na různých ministerstvech s různě vysoko postavenými úředníčky. Bylo to zajímavé především z cestovatelského hlediska, obchodně to vypadalo dost podezřele.
Dakar je zajímavé a velmi živé město plné kontrastů, ale většinou samozřejmě chudé. Bohaté vypadají pouze některé státní budovy, jako ministerstva a zahraniční hotely.
Jednou jsme si ještě zajeli mimo město na severovýchod, podívat se na stavbu univerzity. Dálnice postavená Číňany, výměnou za právo rybolovu ve výsostných vodách Senegalu. Rozestavěná univerzita takový šlendrián, že jsme se báli po stavbě chodit...
Z byznysu bylo samozrejme kulovy, ale Senegalci nas pak tahali za fusekli jeste dva roky a 2x kvuli tomu byli v Praze...
