15. 7.
Čtvrtek - Praha-Londýn
Ráno mě vzbudil a) hlad b) cestovní horečka c) telefon, volala Radka, že si přijede pro mýho modráska (mobil) a předá ho našim, aby tady ty 3 měsíce nezahálel. Mráza udělal snídani, a já se snažil donutit se najist se - s tou kocovinou mi to zrovna dvakrát nešlo. Rozhodl jsem se, ještě si zajet zaplatit cestovní pojištění. Mám nárok na dva měsíce zdarma v rámci kreditních karet, ale co je přes si musím doplatit. Mráza mě hodil do Holešovic před OZP, a tam jsem si za posledních 200 Kč zaplatil asi 12 dní. V Holešovický tržnici jsem si pak koupil příruční báglík Down & out a ledvinku (520 Kč). Pak už jsem uháněl zpět domů, koupil jídlo na cestu a šel dobalit. Letadlo nám letělo (jako Káče) v 15:00, ale narozdíl od jejích rodičů jsme vyrazili až ve 13:30, Lenčiným autem. Na letišti jsme byli přesně ve dvě, Lenka se naprosto statečně rozloučila a odfučela, my jsme se odbavili a zašpásovali se slečnou odbavovatelkou a pak chvíli sepisovali finance. Zjistili jsme nedostatek darů, tak jsme ještě nakoupili 3 trička s Prahou, á 300 Kč!! V klidu jsme pak vlezli do letadla British AirWays a za hodinku se svačinou přistáli v Londýně. Jak autobusem Praha - Ústí. V Londýně jsme se snažili přesvědčit na letišti Heathrow zástupce BA, že by nám měli poskytnout ubytování, protože letadlo do LA nám letí až zítra v 9:30 ráno. Nepovedlo se. Našli jsme si místo k sezení a najedli se. Zjistil jsem, že já vůl korunovanej, zapomněl tu šišku paprikáše a sejra doma. Hlavně, že mám bochník chlebaL
16. 7.
Pátek - Londýn, LA
Je 4:58 ráno a my strávili noc ležmo na sedačkách v letištní hale. Naštěstí jsou trochu polstrovaný a navíc tu nejsme sami, takže si nás nikdo nevšímá. Večer ještě hlásili asi 25 x v pěti řečech (hádejte, jestli i česky J), že na letišti hoří, abychom zachovali klid. Mysleli jsme, že bude nějaký vzrůšo, ale prd s prdem.
Cca ve 3 ráno se tu rozhoukal nějakej šílenej alarm a asi 1 hodiny řval jako pominutej. Jinak nuda a trochu zima.
Ve čtyři už jsem nevěděl co roupama, tak jsem se vydal na obhlídku. Našel jsem odletovou bránu (cha chá, viz dále), obešel jsem letiště i zvenku a na nic zajímaného nenarazil. Až při cestě zpět, počítač s touch-screenem, kde, kromě jiných info, byla i mapa světa a o každé jednotlivé zemičce vyčerpávající informace (víza, doprava, telefony, zdraví, podnebí atd., fakt podrobně). Vycucal jsem vše o Kubě, Guatemale a Hondurasu (včetně tel. a mailu na ambasády v USA) a zkontroloval jsem důvěryhodnost na ČR a vše důležité opsal.
Pak jsem dočetl Ikárii a naštěstí se mi povedlo zase usnut.
Vzbudil jsem se v 8:45 a odlet měl být v 9:30. Ještě jsme si v klidu vyčistili chrupáky, je přece dost času, vždyť jsme na letišti.Došli jsme tedy k té bráně, co jsem v noci našel, ale náš let nikde! Zeptali jsme se a všichni něco mleli o Terminal 4. Nakonec nás nasměrovali kamsi do sklepa a tam stál dav lidí, čekajících na autobus. To nás trochu uklidnilo, přesto jsme se přes dav prorvali dopředu a zeptali se zřízence. Přikývl, že jsme tu dobře.
přijel autobus a nastoupili jsme s klidným srdcem, že nás veze do letadla. Houby!!! Po cca 10 km jízdy nás vyplivnul u úplně jiné letištní budovy! Bylo 9:27 a na letence byl nástupní čas 8:45, odlet 9:30. Vlezli jsme do letištní haly a hned hlášení: letadlo do LA, brána 8 je právě uzavírána. Srdce v kalhotách, zmatek, sprint a oboustranná úleva u brány 8. Poslední dva pasažéři se našli.
Závažnost situace nám naštěstí došla, až když jsme se pohodlně usadili u okénka Boeingu 747, momentálně největšího dopravního letadla na světě.
British AirWays nejsou žádní šupáci, takže na rozdíl od posledně, kdy jsme letěli s Island Air, tady na nás čekala halda věcí (deka, polštářek, ponožky BA, kartáček a pasta a hlavně 2 x jídlo + neomezeně pití a dobrot) a sluchátka zdarma).
Let byl jako obvykle nuda, navíc tenhle kolos vzlétá si tak, jako když se rozjíždí metro. Seděl jsem přímo u okénka, bohužel přímo uprostřed křídla, velkého asi jako 2 tenisová hřiště za sebou, čili jsem viděl pořádně zemi jen v ostré pravé zatáčce (cca 3 x z těch 10,5 hod.) Před námi seděla cigánská rodina s asi 100 harantama, přes který furt nebylo vidět na plátno. Stejně dávali samí kraviny, kromě snad The Matrix, což bylo ale zase dost složitý v angličtině..
V LA jsme přistáli v 12:30 místního času a zase to bylo stejný vzrůšo, jako když v Holešovicích brzdí rychlík. V těchhle velkejch letadlech je to hrozná nuda. Žádný propady, přetížení, vibrace, nic. Jenom to dlouhý křídlo se dost krutě ohýbalo nahoru a dolů.
Nad LA byla jedna z těch 3 pravých zatáček, takže krásný výhled na odporné město, jak vystřiženo ze SimCity.
Po přistání v LA jsme prošli imigrační a celní kontrolou (předtím jsme ještě dožrali (doslova) Martinovu bagetu, a to přímo u cedule Pokuta 25.000$ za dovoz potravin, zbytek jsme vyhodili.
Imigrační a celní kontrolou jsem já prošel jak růžovou zahradou, Martina malinko zdrbli. Bágly jsme našli, přestože kamarádi, co letěli stejnou cestou před měsícem je dostali s týdenním zpožděním a odškodným 550$.
Letenka do San Franciska by stála min. 91$, takže jsme s vydali hledat Greyhound. Babča z informací nás téměř za ruku dovedla k letištnímu autobusu (zdarma), vysvětlila řidičce, kam potřebujem a dala nám itinerář. Při přestupu jsme telefonem zjistili, že Greyhound stojí 33$ a vlak 48$. Pak jsme sedli na City-bus a ten nás dovezl za 1,65$ do centra LA (pizza 1,75$) a přestup na Greyhound Centrum.
Prodavač lístků v Greyhoundu byl první bílý člověk od té doby, co jsme opustili letiště (cca 3 hod). LA je nechutně špinavý jednotvárný město, celou cestu z letiště jenom barevný(lidi), nízký domky a tuny aut a smogu.
S tou pizzou jsme tam seděli cca 1 hod, přímo v centru, a ta celou dobu kolem neprošel jediný člověk, který by budil aspoň trochu důvěru! Hrůza!
Deprese mě přešla až uvnitř budovy Greyhoundu, asi hlavně proto, že už se mi ta pizza dostala do krve. Lístek do SF stál i se studentskou slevou 32,40$ a budeme tam zítra 6:15, čili přesně 10 h jízdy! To je tolik, co trvala cesta z Londýna do LA. Aspoň se vyspíme (už to bude 3. den spaní vsedě L) a hlavně do SF přijedeme stejný den, co se Jeff vrací z dovolené. Ještě jsem mu zavolal na záznamník (1,75$).
Zase otravný čekání, tentokrát v čekárně Greyhoundu. Pak jsme se přesunuli ven a mezitím se u naší brány vytvořila taková fronta, že jsme se do busa nevešli. A já si navíc z hladu koupil prašivou bagetu, a to za strašných 3,45$!!L
Dostali jsme se do následujícího busu, akorát Martin seděl vedle nahluchlého č. dědka a na mě zbyla 1/3 dvojsedačky, protože na těch 2/3 seděla stará, strašně tlustá černoška. Jinde místo už nebylo, protože jsem dole předával naše bágly a Martin nic lepšího nezabral.
Nakonec byla baba docela milá, ale když usnula, rozkydla se ještě víc a já spal skoro v uličce. Každopádně mi to moc nevadilo, protože si ze 7 hod. cesty pamatuju akorát zastávku kdesi u Burger Kingu.
17. 7.
Sobota - SF
Teď zase čekáme v čekárně Greyhoundu, naštěstí už v SF. Je 4:30 ráno místního času, u nás je půl druhé odpoledne, čili přesně 48 hodin jsme na cestách. Čekáme tu, až se noční živly uklidní, a pak odjedeme, snad metrem, někam do centra, a počkáme, až se Jeff vrátí z New Orleansu a pak mu zavoláme. Obdivoval jsem tu automat na kolu, že umí brát i papírovky, ale když jsem mu jí cpal, tak nic. Za 80c drobných mi ale vypadla Cherry Cola, první pití od zlatých dob British Airways.
Konečně jsme se dočkali svítání a opustili halu plnou černochů. Dole v hale Greyhoundu jsme ještě našli brožurku s mapou. Bylo cca 6:30, tak jsme se vydali s báglama pěšky do města, že asi v osm zavoláme Jeffovi či Joeovi a máme vystaráno. (ha ha)
Na mapě jsme našli, že poblíž nás je čínská čtvrť, tak jsme se tam vydali. Potřebuju totiž koupit foťák a tam jsou nejlepší ceny. Cestou jsme si slavnostně šáhli na jehlanovitý mrakodrap, asi nejvýraznější budovu v SF.
V Čínský čtvrti jsme celkem snadno našli centru s fotoprodejnama, samozřejmě vše zavřeno (mimochodem - je to roh California a Grant)
Cestou byli všude stojánky s novinama a tam jednoho člena naší výpravy geniálně napadlo vyhledat místní inzertní noviny zdarma. A tam jsem na straně 3 J našel inzerát na aukci aut. To už jsme seděli před jednou ještě zavřenou snídaňo-kavárnou. Když otevřeli, vydali jsme se telefonovat. Nikdo nebyl doma. Rozhodli jsme se vrátit na bus terminál, uschovat těžký bágly a dojít se mrknout na tu aukci.
Po chvilce bloudění jsme terminál našli, a bágly za 2$/6h/ks uschovali.
Naštěstí ulice s aukcí byla i na naší mikromapě zadarmo, tak jsme se tam vydali. Bylo to v přístavu, cca 3 km pěšky. Na prodej bylo 130 aut v ohradě, účastnický číslo zadarmo, seznam aut za 1$.
S nadšením jsme začali pobíhat mezi autama a vybírat vhodného adepta.
Požadavky: starej velkej krám, co nejošklivější, co nejlevnější.
Ze 130 aut jsme zaškrtli asi 10 z toho 3 dvojitě, a to dvě dodávky Chevy, jeden VW Bus - camp a jeden pick-up truck s nástavbou.
Mezi autama mimo aukci se mi ještě zalíbil jeden Jaguár r. v. 1972, nepojízdný, bílý, za 250$. Ten byl ale mimo priority, totiž zajímavý auto, ale ne na cestu do Guatemaly.
Ve 12:00 začala samotná aukce. Jeden vyvolávač u megafonu, jeden pomocník a asi 70 dražitelů. Vyvolávač vždycky začal s nějakou astro-částkou, třeba 2000$, pak rychle poskákal buď na 500$ nebo 100$, než se někdo chytil. Pak začal kolotoč. Vyvolávač vyřvával obrovskou rychlostí čísla, chválu a spoustu vyplňovacích slov kulometnou rychlostí a každý auto bylo za cca 1-2 min. prodaný. Než jsme se vůbec stihli vzpamatovat, byl náš první favorit pryč a to za 2 x tolik, než jsme chtěli dát. Jinak se ale vše prodávalo neuvěřitelně levně. Např. Escort ´88 GT, auto v super stavu za 200$.
Najednou se aukce dostala k nějakýmu Oldsmobilu, který skoro nikdo nechtěl, cena byla 150$. Nic jsme o něm nevěděli, vůbec jsme si ho předtím nevšimli, ale cena nás přesvědčila. Zvedl jsem ruku a než jsem ji stihl připažit, ozvalo se: \"Sold, 54\".
Podíval jsem se na triko na své číslo a tu jsem si uvědomil, že jsem se právě čirou náhodou stal majitelem Oldsmobilu Cutlass z roku 1979, béžové barvy, 6 míst a při pozdějším ohledání jsme zjistili, že je v super stavu jak technicky, tak interiér.
Bohužel, hlavní cíl, totiž být vhodným autem pro náš výlet (i jako ložnice) toto auto nesplnilo. Proto jsme se rozhodli účastnit se dost zábavné aukce i nadále a zakoupit ještě jeden vhodnější vůz. Utracených 7000Kč nás moc nemrzelo, spíš asi je to dobrá investice.
Naší nejoblíbenější dodávku Chevy jsem asi prošvihl dlouhým váháním, ale stejně se prodala za 700$ a navíc z motoru někde lítala voda (kyselé hrozny). Pak jsme měli zálusk na jeden prastarý truck s nástavbou, ale kupodivu se o něj servali a vylezl snad na 800$.
Pak už jsme to chtěli vzdát, ale vzpomněl jsem si, že tam někde ještě stál nějaký kombík. Nakonec jsme ho našli, zjistili, že je dost nový a nepoškozený, čili bude drahý. Stanovili jsme limit 600$ a čekali až na něj přijde řada smíření, že není pro nás. Kupodivu se k němu nikdo moc nehlásil a koupili jsme ho za 400$!!!! Chevrolet Celebrity 2,8 V6, r. v. 1984, kombálek, super stav, stříbrňák. Oba samozřejmě automaty a motory jak z náklaďáku. Pak jsme čekali, až za nás vyříděj papírování (dokonce jsem vše mohl doplatit kartou, protože už jsme neměli dost peněz). Při čekání jsem s šel podívat ještě na auta, která nebyla v aukci, protože na nich byly nějaké závady. Jaguár SJ6 z roku 1972, který mě zaujal už ráno pořád nebyl prodaný! Karosérie téměř nepoškozená, akorát nepojízdný. Prý teče benzín pod karburátorem. Auto, který se v Německu prodává určitě okolo 10.000 DM! Šel jsem ho rovnou zaplatit, kšeft je kšeft. Bohužel mi tvrdili, že už je prodaný. Naštěstí jsem se tvářil tak zklamaně (od rána jsem nejedl...), že vyhledali toho kupce a ten mi ho s radostí přeprodal za 280$. Zaplatil z těch 250$ daň, čili na mě vydělal 5$. Doufám že to půjde opravit. Zaplatil Jaguára jsem musel už v hotovosti, takže už jedním z našich aut jsme dojeli do města do bankomatu vybrat 300$ hotovost.
.
.
Moje první karta už byla nějaká unavená (zatím jsme jí použili na všechno), ale ta druhá bankomat vycucla.
Zaplatil jsem Jaguára, převzal Oldsmobila, s tím, že Jaguára vyzvedneme s odtahovkou v pondělí.
Dojeli jsme si pro bágly a vyrazili z města ven, směr sever přes Golden Gate Bridge, protože tam někde bydlí Jeff. Zastavili jsme se na vyhlídce přes záliv těsně za Golden Gatem a rovnou jsme se zeptali policajta, kde najdeme nějakej supermarket.
Jeden byl přímo u dálnice 101 na Seminavy Road, tak jsme to u něj zapíchli. Nakoupili jsme žrádýlko za 16$ a sežrali párky a zbytek chleba z Čech. Do večera jsme několikrát obvolali všechny známí v SF, nikdo doma.
Asi v 8 večer jsme v autech vytuhli, pořád ještě nemáme bio-hodiny srovnaný. Martin ještě nechal Jeffovi vzkaz, že spíme u supermarketu Safeway na sever od Golden Gate.
Neděle 18. 7.
SF
Ráno jsem se samozřejmě vzbudil už v šest, ale než jsem na to přišel (že je šest), už jsem byl moc vzhůru. Nemám totiž hodinky a telefon jsem nechal doma.
Asi v 8:30 jsem šel zavolat Jeffovi a zaplaťpánbůh už to zvedla Norma a ne záznamník. Ukázalo se, že přiletěli cca o půlnoci a do 3 do rána! Nás hledali! Objížděli všechny Safewaye v okolí a hledali malinký auto z půjčovny. Nakonec zburcovali celou SF policii!! A ta nás celou noc hledala. Naštěstí nás nenašli, asi by nás to docela dost vyděsilo.
Takže za chvíli pro nás Jeff přijel a dovedl naší auto-kolonu k němu domů. Jeho nová ženuška Norma nás vřele přivítala a hned nám oznámili pěknou bombu! Už se totiž vzali… A já vůl vezu oblek a boty, a všude vyprávím, jak jedu do Ameriky na svatbu…
No ale aspoň nám to vyřešilo obrovský dilema, a totiž jestli předat svatební dary hned nebo až na svatbě.
Jeff se zapřáhne v kuchyni hned jak přijeli y nákupu (plného Civica žrádla až praskal) a skončil s vařením asi ve tři - čtyři odpoledne. Mezitím nás navštívili jejich černý sousedi, černoch jak Herkules (né to lepidlo, ale ten řeckej strejda!) a ona tak 40. kilová.
K obědu bylo úžasný kuře se šalvějovou nádivkou, brambory, bageta, salát ze salátu, jahod, nektarinek, rajčat atp. a úžasnej džus y rozmixovanýho čerstvýho ovoce.
Na další dni nám Jeff udělal ještě 1 m2 šunkofleků a 1 m3 Polívky, taková kuřecí bramboračka e slaninou.
Pak nám ukázali počítač, připojení na Internet a byl od nás na pár hodin pokoj. Mimochodem, celou tu dobu, co Jeff vařil, pral, vytíral, uklízel, tak Normička se dloubala v nose…
V mailboxu jsem měl cca 4 mailz, jeden od Káči z ŘeckaJ, jeden od Viktorie y New Orleansu a jeden y Texasu od Ivoše s Petrem. To je fakt super věc, pokecat si s tolika lidma royesetýma po elým glóbuse! Navíc pak ješt přišel mail od Evz odněkuď z Colorada a čekám zprávu od Tomíka z Ghany!
Norma mi pak ještě ukáyala bazén, který mají cca 50 m od baráku, společný pro několik sousedu, plus kulečník a ping-pong a posilovnu ve stejné budově. Bazén byl prázdný. Prý tam nikdy nikdo není.
Teď si vzpomínám (s Martinem), že to kuře bylo až k večeři, protože k obědu byly takový jako francouzský brambory s vajíčkem, opeřená slanina a spousta zeleniny.
Večer jsme ještě pokecali a časovej roydíl nás nahnal do postele. Ještě předtím přišel Gabe, Normy syn a přinesl nám y práce dva jablkový koláče a jeden velkej čokoládovej. Zamastili jsme s ním nějaký hry na Nintendu a pak šli spát.
Pondělí 19. 7.
SF
Ráno jsme si vybrali z našeho vozového parku žlutého Oldsmobila (má ještě platnou značku) a jeli dolů do SF. Na Golden Gatu chtěj ty mrchy 3$ poplatek!L Ještě před cestou do města nám Gabe ukázal obchod Best and Buy a pak ještě jeden, kde bych si mohl koupit ten foťák.
Do města jsme se dostali až cca 10:30 a jeli jsme už najisto do pojišťovny, jejíž adresu jsme našli na webu. Web-adresu mi dal Ivoš, je to jediná pojišťovna, která je ochotná pojistit auto na mezinárodní řidičák.
Spočítali nám to na 240$ za 1 měsíc, což je hrůza, ale bohužel u kombika Chevroleta je ztracená zadní značka, na které jsou nálepky s datem platnosti a nové značky dostanem pouze s pojištěním.
Bohužel jsme neměli adresu na Jeffa a to oni potřebujou. Zapsali si nás do počítače, ale ještě jsme to nezaplatili. V 11:30 jsme měli být na lodi, což jsme krutě nestihli.
Oběd na nás ještě čekal, loď jsme našli relativně rychle (Pier 96, Evans str.) Jeffa v kajutě taky.
.
.
Ani s náma na ten oběd nešel, jídelnu jsme taky našli v pohodě. (Po šesti letech se vyznat na 6. patrový lodi, nic moc.) Čekalo na nás kuřátko s bramborovou kaší a jako obvykle jsme se dorazili haldou čoko-sušenek.
Pak jsme se stavili za Jeffem znova v kajutě, byl dost kyselej, asi proto, že ho chtěli poslat na 3 měsíce na jinou loď do Texasu. Naštěstí 14 dní po svatbě se mu nechtělo, měl by odjet pozítří a bez něj bychom i to moc neužili.
Martin zavolal Joeovi, že se u něj stavíme cca ve 13:30, takže jsme vyrazili. Cestou jsme se stavili u Jaguára a řekli jim, že si ho vyzvedneme až zítra. Joe má dost velký byt blízko centra SF, je to Bryant str. 1732. Jeff má v jeho bytě pronajatý pokoj, super zařízený za 350$ měsíčně. Takhle tam bydlej ještě 2 holky a Joe to má zadarmo. Celej byt stojí 1200$ měsíčně. Ty ceny jsou tu strašný!!
Pokecali jsme s Joem a jeho kámošem a slíbili jsme mu odvézt ho zítra na letiště. Letí na 10 dní do New Yorku a Bostonu za mámou.
Od něj jsme se vydali zpět do pojišťovny, ale cestou jsem si vzpomněl, že vlastně pořád nemáme adresu, protože Jeff nám řekl, že se nejdřív musí zeptat Normy!!! Takže jsme si vyjeli na jeden z mnoha strašlivých kopců v SF a užívali si to jako horskou dráhu. Ty krpály jsou fakt neuvěřitelný! Potom jsme se vydali do China townu, pořád si chci koupit ten foťák a ještě jeden pro tátu.
Zaparkovali jsme u chodníku s červenou čárou bez parkomatu a vydali se najisto rovnou do oblasti foto-krámů. Vlezl jsem do prvního, zeptal se na foťák a 3 chlapi mě chytili do sítě svých obchodních triků. Po hodině dohadování a slevování jsem se dostal na 700$ za 2 foťáky, futrál, 2 filmy a platbu kreditkou. Bohužel se ukázalo, že musím ještě zaplatit Kalifornskou daň (70$) a navíc mi vnutili UV filtr, 2 lith. baterky a držák na víčko (60$). Nakonec to teda nebylo nijak extra levný, bohužel. (Canon EOS 500 pro mě s objektivem 28-80 a Canon EOS 5000 s objektivem 36-76 pro tátu.)
Byl jsem z toho dost vyčerpanej a kyselej, ještě jsme se prošli po China-townu a pak jsme šli zpět k autu. Samozřejmě od něj zrovna odjížděla pizda na moto-tříkolce a za stěračem ticket - 25$ L. Fuck!!
Rozjeli jsme se směr hospoda, kde pracuje Joe, pozval nás na večeři. (Conecticut str.) Okukovali jsme servírky, sežrali docela dobrej kuřecí steak (neosolenej), palačinky s zeleninou, bagetu, 2 piva a na závěr jsme se nechali dorazit strašně těžkým tvarohovým dortem. Musel jsem se jít projít.
K Jeffovi jsme dorazili asi v půl desátý, za Golden Gatem jsme se stavili zase na vyhlídce, ale nedokázal jsem přinutit Canona k noční fotce.
Zato jsem jich potom vyfotil dost na Normu, jak se dívá na televizi, Jeffa, jak šůruje celej barák, meje hajzl a tak.
Pak šla Norma spát a my jsme rozpoutali obrovskou bitku na Nintendu, obrazovka rozdělená na 4 díly, já, Martin, Jeff, Gabe a jeho kámoš Nick. Pěkně jsem je nafotil, hlavně ženatýho, 40. letýho Jeffáka, jak to strašně prožíváJ
Úterý 20. 7.
San Francisco
Vstávali jsme až v cca 10:30 a po snídani (choko-cookies) jsme vyrazili rovnou shánět odtahovku, abychom dostali Jaguára na loď, abychom ho dali do kupy. Cestou jsme brali beňoš, nefunguje palivoměr, tak pro jistotu za 15$. Při 12,70$ už to přeteklo, čili byla plná nádrž, když jsme to koupili. To znamená, že v autě, za 200$ bylo ještě cca 100 litrů benzínu!
Chtěli jsme si půjčit vozejk a odtáhnout si Haga sami, ale 1.)nemáme kouli 2.) půjčení by stálo 50$, odtah cca 35$. Dojeli jsme k Jaguáru a zavolal jsem odtahovku. Jaguára se dokonce podařilo nastartovat, pak ale chcípnul. Odtahovku jsme dovedli až k lodi a Jaguára složili před ní. Je to oplocený hlídaný místo, tam mu bude dobře.
Na lodi jsme našli na webu Blue Book a zjistili tržní cenu našich aut. Vše jsme koupili za cca 30-40 % reálné ceny, což potěší.
Kuchařka i chief- engineer nás pozvali na večeři a to byl tak obrovskej hovězí steak s rejží, že takovej jsem naposledy viděl před šesti lety na téže lodi, ale v Baltimoru.
Pak jsme ještě poseděli u Jeffa v kajutě a dohodli se, že naše auto (auta J) tu necháme a pojedeme s ním a ráno zase. Ušetříme 3$ za Golden Gate.
Jak řekli, tak udělali. Večer jsem ještě okusil Jeffovu polívku, pálila jako čert, ale jinak výborná. Zamailoval jsem domů, Martin porazil Gabea v nějaký bojový hře, řvali při tom jak čerti (Martin míň).
Středa 21. 7.
SF
Měli jsme dnes v 7:00 odjíždět, teď je 10:20 a my tu furt smrdíme. Jeff spí, volal do práce, že přijde pozdě.
Vyrazili jsme ve 12, u Jeffa vzali žluťáska Oldu a dojeli s ním na DMV, čili místní dopravák. Vsadil jsem se s Martinem o pivo (a vyhrál jsem), že nám dají značky a techničák bez pojištění. Stálo nás to sice 1,5 h času a 68$, ale to by stálo stejně i s pojištěním 20$. Máme teď značku 4 FUE 8 na stříbrnýho sršáňa Chevyho.
Cestou zpátky jsme se zase stavili na vyhlídce za Golden Gatem a dojeli domů. Sežrali jsme zbytek kuřete a chleba co jsme si koupili cestou v Safeway na Seminary. Tam jsme taky vyzískali členskou kartu, takže máme všude v Safeway v USA slevy...
Po kuřeti jsme šli konečně vyzkoušet bazén, nejdřív pinčes, pak pár bazénů. Přišel za náma Jeff, že dostal nějakej dopis z Řecka a že prý je v češtině, jestli mu ho přeložímJ. Pak přišel ještě Gabe, dali jsme mač v pinčesu a biliárdu.
Norma chce dneska grilovat kuře, takže 4. den v USA ho budeme mít po šesté!
Kuře bylo dost strašný, připálený a super vyschlý, ale jako příloha sýr, zelenina, jahody a připálenej chleba, takže jsme to hrdinně snědli.
Gabe nám ukázal kousek Monty Pythonova filmu, bohužel zrovna ten jedinej, kterej už jsem jednu viděl na ČT2 (cca 10. minutová sekvence).
Večer jsme ještě zamailovali a zdechli.
Čtvrtek 22. 7.
SF
Jeff nás sice budil v 7:15, ale asi v 9:30 jsme byli nasnídaní. Vydali jsme se shánět leštěnku na auto, což se nám povedlo až ve vedlejším městečku San Rafael. Pak jsme naleštili žluťáka a vyluxovali stříbrnýho sršáňa, teď tady zase hnijem, protože Jeff je zas s Normou v ložnici, Gabe se učí a nic na práci.
Co se stalo ten večer už si nepamatujem, takže asi nic zajímavýho.
Pátek 23. 7.
SF
Ráno jsme jeli hnedka po Jeffovi k němu na loď, půjčili jsme si jeho auto a žluťáka odvezli na 3rd street s velkýma nápisama 450$ smogged atd. Pak jsme se zabývali Jaguárem, Jeffák nám dal plnou bednu super nářadí, vyčistili jsme svíčky, karbec, kabely, rozdělovač, dolili benzín (má dvě nezávislé nádrže), ale hlavně jsme našli ruční sytič. Baterku jsem dolil a dal na nabíječku, ale byla stejně hotová. Na kabely se sytičem Jaguár hned chytnul a po chvilce už šlapal dost přijatelně. Bohužel jsme ho nemohli projet, protože Jeffova baterka tam nešla a na tu naší už to nejelo.
Na oběd nás pozvali na loď a jako obvykle jsme se výborně přežrali (obzvlášť já, protože jsem si dal ty špagety s krabím masem 2x)
Posádku pobavila příhoda, že tak velkej steak jako včera tady jsem měl před 6. lety na lodi Admiral Calaghan (Čili stejné lodi jako teď...) v BaltimoruJ
Cca ve tři jsme jeli ukázat žluťáka prvnímu zájemci, a to dvoumetrovému černochovi v bílé košili, který to chtěl pro svojí sestru. Žluťák se mu strašně líbí, akorát odhalil, že ty rány z kufru není hever, jak jsme si mysleli, ale že buší vejfuk do nárazníku. (Stačilo ho ohnout...)
Pak jsme se vrátili na loď, zamailovali a osprchli se a pak se vydali páteční SF-zácpou domů.
Večer jsme ještě chtěli odvézt žluťáska před Safeway, jenže já myslel ten, kde jsme I. den spali a Martin ten nejbližší, takže jsme se ztratili a po hodině se oba vrátili.
Úplně večer, po obrovský večeři (jako každý den - už jsme oba ZTLOUSTLI!!!), nám Norma pustila nějaký film na videu. Nikdo, kromě Jeffa, si nepamatuje víc než 10 min. Já se probudil až ve tři ráno na gauči.
Sobota 24. 7.
SF
Dneska šílenej den - Obsah:
1) Ztratil jsem se Jeffovi s Martinem
2) Stěhujem Jeffa od Joea k Normě
3) Během stěhování se prodalo auto
4) Přehazování kol u Civica
5) Vyvolat fotky, obhlídnout okolí a bazar Novato
6) Basket s Gabem a Davem + pinec a pool
7) Martin vařil špagety
8) Do noci úklid a práce
Ráno jsme se vydali s Jeffem do města, protože chtěl pomoct se stěhováním věcí z bytu do Normy baráku. Včera jsem jel s Jeffem z lodi domů v jeho autě a protože Martin měl problémy následovat nás při přejíždění z pruhu do pruhu v 5ti proudové zácpě v centru San Franciska, vyjádřil jsem se, že řídí jako \"old German\". No a dneska ráno mi Martin řek, že radši pojede s Jeffem protože přece řídí jako starej germán. Čili jel s Jeffem v jeho starým sporťáku a já je následoval v našem ještě starším žluťáku. Hned první větší křižovatka od baráku vypadala asi takhle:
Já si jí bohužel spletl s tou hned následující, která vypadá asi takhle:
Jeff najel do prostředního pruhu a já vesele do levého, že jako pojedu vesele vedle nich. V tom mi došlo, že jsem na blbý křižovatce. Čili z pruhu doleva jsem potřeboval rovně!!
Musel jsem teda surově vyrazit před dodávkou, předjet jí a ujet. Dodávka a Jeff museli trochu asi brzdit. Bohužel hned cca 100 metrů za touto křižovatkou Jeff i dodávka odbočili doleva kamsi na parkoviště a já jim ujel. Myslel jsem, že se jim něco stalo (nabourali do sebe kvůli mě nebo tak něco), tak jsem radši s tím nepojištěným autem ujel a čekal na ně na nájezdu na dálnici. Po chvíli jsem se vrátil, ale nikde je neviděl. Rozhodl jsem se na ně počkat v SF v bytě, což je bratru 30 km.
Jak jsem se dozvěděl později, Jeffa moje extempore nasralo do běla, vynadal mi do všeho možnýho, že za mě nechce platit kauci 10.000$, aby mě dostal z vězení a zachránil mě před souloží se 150 kg černochem a tak. Na to parkoviště odbočovali proto, že je tam půjčovna aut a chtěli si půjčit truck na stěhování, což taky udělali.
Od Joea z bytu jsem zavolal Normě, že tam na ně čekám a ona jim to zavolala na svůj mobil, co nám půjčila. Už byli stejně za rohem. Jeff už byl v pohodě a když jsem mu vysvětloval, že ta jízda z odbočovacího pruhu rovně nebyl záměr kvůli závodění, ale prachsprostý omyl, už byl v pohodě. Za trest mě poslal pro cigarety k pumpě a bylo vyřešíno.
Pak jsme začali stěhovat nábytek do trucku. Mezitím jsem volal jednomu vomáčkovi, co chtěl koupit žluťáka. Včera cca v poledne jsme ho postavili na cca 4 hodiny v přístavu na frekv. ulici a už máme 3 zájemce. Tenhle řekl, že si pro to hned jede.
Během stěhování přijeli teda 4 černoši, poslechli si motor a jeden vytáhl prachy a chtěl slevu. Tu jsem mu nedal, tak vysolil 450$ v hotovosti a odjeli. Za pět minut hotovo, vyděláno 200$. Martin s Jeffem čuměli jak vrány, že než stihli naložit 2 židle na korbu, auto bylo fuč!J
Pak jsme donaložili věci a dovezli je nahoru do Corte Madery, do baráku.
Norma mezitím na \"mobilní\" povel uvařila kýbl mích. vajíček, nějakou zeleninu a tak, takže jsme se naprali. Pak jsme si šli s Gabem, Davem a Martinem zahrát basket, pingpong a billiárd. (Mezitím jsme samozřejmě vyložili truck a rozmístili nábytek.)
Večer byla zase ohromná večeře o několika chodech. Živěj nás tu fakt super, už jsme oba ztloustli!
Neděle 25. 7.
SF, Benicia
Ráno jsme vstávali nekřesťansky brzo, bohužel ne dost, jak se později ukázalo. Včera jsem objevil v novinách inzerát, že kousek odsud je zase jedna auto-akce. Povzbuzeni včerejším úspěchem jsme se rozhodli se tam vydat, Jeff s náma. Prohlídka aut byla v 8 - 9 hod., my jsme přijeli 8:45, takže jsme si mohli prohlédnout prd s prdem. Přesto jsme se rozhodli zaplatit zálohu 500$ a zúčastnit se. Na prodej bylo 320 aut, většina buď darovaná auta charitě (odečitatelné z daní) nebo zabavená auta policí. (Kdo neplatí pokuty za stěračem, jednoho dne svoje auto nenajde. Auto za 500$ se asi nevyplatí vyplácet třeba 600$ za pokuty...)
Plán místa:
Auta postupně předjížděla před publikum a licitovalo se . Vyvolávač opět mluvíce strašnou rychlostí, z čehož se dala vyslyšet pouze cena a to jen občas, u každého auta začal na 2000$ a když se dostal na 100$, někdo se chytil. Většinou to nevyšplhalo více než na 500-600$, občas u trucků, Volva Mercedesů až na 1200$.
Bohužel, jediná info, co jsme o každém autě měli, byl pohled z cca 10 m přes hlavy několika hlučících smrdutejch černochů, na mihnoucí se jedoucí auto a typ a rok z přehledu. Přesto jsme se neudrželi a několik aut koupili. Jmenovitě Ford Tempo ´86 (300$), Ford Tempo 90´ (400$) a truck s boudou Dodge ´83 (900$).
Obecně všechna auta na aukci byla za 2-5 krát nižší cenu než inzeráty v novinách, co jsme koupili cestou. (Takový ty nedělní americký noviny co ,když je donesete v pondělí do sběrny, váží asi tolik jako všechny tiskoviny z české trafiky dohromady ....J)
Cca v poledne bylo prodáno asi 150 aut, čili ani ne polovina, my už měli dost, a to jak aut tak celé aukce. Celé je to hlavně skoro pro diváky, ale zároveň byznys. Prošvihli jsme několik fakt super aut, ale když je na auto průměrně 20-30 s, lehko něco prošvihneš. Např. menší truck cca ´90za 550$, Ford Taurus kombi v super stavu ´92 1000$, Volvo 840 ´88 za 650$ (tržní cena 5000$!!)
Když jsme se vrátili z aukce (BTW bylo to cca 80 km a cestou most za 2$) stavil jsem se pro fotky, co jsem včera dal vyvolat. Stálo to 16$ a žádnej zázrak to teda není. No co, první film s novým foťákem.
Pak byl zase super oběd a pak jsme s Martinem prostě upadli do postele a usnuli. 3 dni jsme pořádně nespali, včera stěhování a basket, dneska aukce po vstávání v 7:20, stres že jsme utratili průměrní půlroční příjem v Čechách za 3 auta, o kterých nic nevíme, prostě nás to položilo.
Když jsme vstali, pustili jsme se do práce s Jeffem. Rozmisťovali jsme nový nábytek a uklízeli barák, kde doposavad žili pouze 2 prasata (Norma a Gabe) a 2 kočky. Např. Gabe má v pokojíčku na zemi cca 20-40 cm vysokou podestýlku složenou z: walkman, CD - man, dvojče, talíře se zbytkama, fusekle, trička, dráty, notebook, deku atd. Norma 10dní po návratu z dovolený ještě nevybalila ...
Uklízení nám vystačilo až do noci, a ještě to nebylo hotový.
Pondělí 26. 7.
Ráno jsme chtěli vyrazit do Benicie zaplatit zbytek za auta a hlavně zjistit jak vypadaj. Včera jsem vybral na karty 2 x 500$, dneska už bych měl mít k dispozici další, protože mám týdenní limit. Potřebujem dalších 40érotože tahle aukce bere jenom cash.
Karty nedaly ani prd! Zůstává na nich zřejmě evropský čas, takže ten včerejší výběr už byl v Evropě pondělní. Když máme průser, sháníme Jeffa. Samozřejmě si máme pro těch 400$ hned přijet. Vydáváme se tedy na hodinovou štreku do přístavu v SF, nejdřív 15 km po dálnici, pak Golden Gate za 3$ a pak dalších 15 km zácpou v centru.
Už s penězma jsme čirou náhodou rovnou v přístavu najeli na dálnici číslo 80, která vede kupodivu až do Benicie.
Doplatil jsem k záloze 500$ ještě 1410$ (3 auta + poplatky) a zjistili jsme, že nejenže jsou všechna auta vevnitř zasraný jak jetel, ale navíc: Tempo ´90 má hotovej motor, protože z víčka od oleje se kouří jak z vejfuku, Tempu ´85 (a ne ´86) zas rachtá klimatizace, ale navíc, a to je nejhorší, truck, se kterým jsme chtěli jet do Guatemaly přes celý Mexiko, nejenže nemá klima, ale ani posilovač brzd a řízení (zkus otočit volantem u 3,5 tunovýho auta bez posilovače) ale hlavně mu šíleně klouže spojka !!!!L
No, nicméně jsme e rozhodli auta dovézt postupně do SF, dvě z nich maj´ dokonce platný značky. První jsem za hroznýho utrpení odřídil truck domů. Po rovině nejel víc než 50, zatáčet skoro nešlo. Chvíli po tom, co jsme se vrátili, přijel Jeff.
Vyprávěli jsme mu, co jsme to koupili za hrůzy, ale nenechal se ovlivnit naší blbou náladou a hned začal vymejšlet plány. Cca v 8:30 večer jsme e vydali pro zbylá dvě auta. Nejdřív jsem odřídil Tempo ´90 dolů do centra SF, před Joeův byt, a pak Martin Tempo ´85 tamtéž.
Tempo ´90 má klima (což v noci a v okolí SF je k ničemu) ale hlavně tzv. Cruise Control, neboli tempomat, takže na dálnici si člověk nastaví požadovanou rychlost, sundá nohu z plynu a může jít v klidu spát. Jede to samo, řadí to samo a dálnice je rovná jako dělo a má 6-8 pruhů. Zpátky domů jsme se dostali někdy po jedné ráno.
Úterý 27. 7.
SF
Dnešek samozřejmě nutno věnovat autům. Chtěli jsme sice vstát, ale po včerejšku to nešlo. Do města jsme s dostali až asi v jedenáct. Nakoupili jsme šampon na interiér, od Jeffa dostali nějaký spraje a hlavně jsme našli super místo, kde se autům věnovat. Je to taková samoobslužná zóna blok od Joeova bytu, vysavače, myčky a dost místa, všechno bez dohledu a na mince. Nikdo se nebude starat o to, co tu děláme.
Horší zpráva je, že z našeho doposud naprosto bezproblémového kombála stříbrného sršáně začal téct olej L Martin tvrdil, že je to z převodovky, čili jsme bez bližšího ohledání místa činu došli do krámu přes ulici a za cca 8$ kupili cosi, co má zamezit úniku oleje a olej.
Jak už lze vytušit, problém byl úplně někde jinde. Olej teče z motoru, a to někudy kolem vodní pumpy.
Zatím jsme se tedy věnovali nejméně problémovému autu, a to Tempu ´85. Jediná závada jeho byla, že bylo uvnitř totálně, ale totálně zasraný! (plíseň, houba, housenky, z tuny špíny atd.) Martin se na to vrhnul a behěm cca 3 hodin z něj udělal super novátora. Jeff to auto viděl poprvé až vyčištěný a hned nám vyčet, že brečíme co jsme koupili za auta a tohle je super a truck se mu taky líbí. Mimochodem u trucku šla ještě ta spojka seřídit, takže teď už v pohodě jezdí. Otáčet volantem už jsem pořádně nafouknul gumy. Navíc jsme se rozhodli (společně s Jeffem - jeho nápad) nechat celý truck nově nastříkat, což by mohlo být i za cca 130$, jak říkal Jeff. Umyl jsem teda truck a odvezl ho ukázat do lakovny, kam předtím volal Jeff. Super tlustej, ale sympatickej majitel (čistej běloch, což v SF vůbec neni samozřejmost) odhadl přípravu na lak (promáčklý blatníky atp. na 200$ a nastříkání taky na 200$. Vybrali jsme barvu, s tím, že to tam ráno odvezu a v pátek odpoledne to bude. Ještě by prý bylo dobrý obrousit podlahu korby a sundat boudu.
Večer jsme s Martinem koupili kytku a víno pro Normu, protože se o nás fakt sqěle staraj. (teda víc Jeff, ale ten by nám kytku omlátil vo hlavu J)
Jako obvykle, jako každá ženská byla z kytky nadšená.
Zase byla nějaká obr večeře, a pak už bohužel nevim, protože dneska je neděle večer a kvůli lítání kolem aut celej tejden nebyl čas na deník, akorát občas na Inet.
Středa 28. 7.
SF
Ráno (J cca v jedenáct) jsme dojeli k Joeovi a sundali z trucku budu (možná už večer) obrousili jsme podlahu korby, protože to prý není v ceně. Pak jsme truck odvezli do lakovny na 3rd street.
Další problém na programu byla baterka do Jaguára. Někde okolo Jeffovo lodi mělo být vrakoviště. Našli jsme jedno na křižovatce Evans a 3rd, vypadalo to tam hrůzostrašně, bordel, špína a chování zaměstnanců i majitele nemělo obdoby. Nejčastější spojení slov bylo fucking motherfucker a po cca 15 min čekání z nich vypadlo, že pro nás prostě vhodnou baterku nemaj.
Když jsme vypadli, dost se nám ulevilo. Naštěstí jsme za rohem našli další vrakáč, měli baterku jako novou, a za 22$ jsme na ní dostali dokonce 48 h záruku!
Tím byl vyřešen problém s baterkou, ale vyplul další a podstatně horší. Z našeho stříbrného sršáňa, určeného pro dopravu našich dvou tělesných schránek do Guatemaly, začal téct olej. Včera jsme na to koukali a teče to někde kolem vodní pumpy a rozdělovače.
Jeffák nám poradil jedno místo na 3rd, kde by nám mohli poradit, tak jsme to tam šoupli, ať zjistí co a jak. Do 17:00 by měl vědět, tak jsme se pěšky přemístili na loď, protože tam je vždycky co jíst a Jeffák nám neustále vypráví vtipný příhody. Neuvěřitelně nevyčerpatelná studnice.
Málem jsme zapomněli, že někdo volal: \"Chci vidět vaše auto v pět\". Musel to bejt určitě černoch, protože neřekl, kdo, kde, jaký, proč, telefon, jméno, prostě nic. No nicméně bylo jasný, že to bude jedno z Temp.
Uháněli jsme vyzvednout si sršáňa, mechanik nám oznámil, že to teče kolem rozdělovač a oprava cca 69$ za hodinu práce. Slíbil jsem mu, že to tam ráno přistavíme, a už jsem v duchu jásal, jak si koupíme simering a sami ho vyměníme.
Čekali jsme každej u jednoho Tempa, asi půl hodiny, ale nikdo nepřijel.
Čtvrtek 29. 7.
SF
Ráno jsme naložili spoustu krámů z baráku do sršáňa (je fakt velkej!) a s Jeffem je odvezli do SF katolický charity. Byly to všechno starý krámy vhodný na skládku, ale v USA se to vozí do charity jako starožitnost, za kterou vám vystaví charita účtenku na obrovskou sumu, která se odečte z daní.
Dojeli jsme si k Joeovi pro potřebné nářadí, které tam většinou necháváme přes noc a vrátili se na loď, zabývat se Jaguárem. Dal jsem tam baterku a Jaguár normálně naskočil. Prohnal jsem ho po parkovišti a radostně si pískal, že si po Americe jezdím v Jaguárovi!!J Pak jsem ho začal mýt a strašně se divil, jak prokoukává. Ta jeho bílá barva nebyla vůbec zašlá, ale prostě jen špinavá. Po umytí a naleštění vypadal úplně úžasně! Pak se ještě svezl Martin a Jaguára jsme nechali na parkovišti před přístavem. Vypadal tam, jako že si nějakej Rotschild zajel na ryby svým nablýskaným Jaguárem.
Pak byl oběd, kuchařka nám schovala dva přetékající talíře, kde byl hovězí biftek jako prase, spousta krabího masa, brokolice a špagety. Bylo to výborný, málem jsme praskli. Pak jsme se vrátili k Joeovi a vzali na myčku Tempo ´90, umyli jsme mu řádně motor a rozleštili oprýskávající ochranný lak na metalíze. Bylo to jen o trochu lepší, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu je motor, je ten lak jen maličkost. Tohle auto je to nejhorší, co jsme tady koupili.
Pak jsme čekali u Joea v bytě, až přijde Jeff, měl nám přivézt roli papíru na cedule \"For sale\" do aut. To je tady nejrozšířenější způsob prodeje, protože inzerát stojí cca 30$ bazar 100$/měsíc. Prostě se postaví auto s cedulí \"For sale\" někde na frekventované ulici a čeká se na telefonu.
Zároveň měl dneska přijet (přiletět) Joe z New Yorku a my mu slíbili, že pro něj dojedem na letiště. Protože Jeffák nemá druhý klíč, zavolal jsem mu, že tu na něj počkám a Martin pojede na letiště sám.
Jak řekli, tak udělali. Martin odjel na letiště hodinu před příletem trvá to tam max. 20 min, takže měl dost času. Já čekal na Jeffáka, kterej za chvíli přišel. Kecali jsme a najednou přišel Joe. Viděl nás tam sedět, pozdravil a pak se ptá, kde máme Martina. To mi došlo, že něco tady nehraje. Joe přijel autobusem!!!
Martin chudák lítá někde po letišti a Joe nám v klidu vypráví, jak si užíval Newyorský bary. Teprve až po hodině z něj vypadlo, že, blbec jeden bezohlednej, přiletěli o 40 min. dřív a jemu se nechtělo čekat. Asi nevěřil, že někdo splní to, co slíbil, soudě podle sebe. Prý volal z letiště, ale nikdo to nezvedl. Bodejť by jo, když to nechal zazvonit 3 x, aby to náhodou nestálo 35 c za záznamník. Já to nestihl zvednout!!
Martin přijel 2,5 hodiny od odchodu, nasranej jak necky, že ho nenašel a ještě zaplatil 5$ za parkoviště a dalších 5$ za beňoš.
Jeffák koupil u McDonalda pár kuřecích hamburgerů, schválně nechal jít Joea prvního, že y nám jako nabídl, jestli něco nechcem, když už jsme kvůli němu ztratili celý odpoledne, nemluvě o penězích. Ani ho to nenapadloL. A to strávil u mě v bytě a u našich na chatě 14 dní, celý loňský vánoce. Jeffák má u něj v bytě pronajatou místnost, kterou teď používáme občas přes den jako sídlo generálního štábu a Joe si za to nechal od Jeffáka zaplatit normálně, jako obvykle 350$L. Když jsme se to dozvěděli (v neděli) hned jsme odtamtud odvezli všechny naše i Jeffovo věci a nechali to prázdný.
Asi v jedenáct večer přišel Joe s tím, že jde kamsi do baru, jestli jdeme s ním. Martinovi se moc nechtělo, ale nakonec, že jo. Stavili jsme s v bankomatu pro peníze (karta už zase funguje) a vybrali - Joe 20$, já 60$. Pak jsme sršáňem dojeli kamsi do města, zaparkovali a pak šli pěšky směrem zpět asi polovinu vzdálenosti, co jsme jeli autem. Došli jsme před bar a Joe strašně jásal, že tam není fronta. Před barem stáli 2F černý gorily a kontrolovali občanky s baterkou. každou zkoumali asi pět minut. Mojí ISIC kartu zamítli, Martin neměl ani tu. Že prý musíme mít pasy!!L To mě teda nasrali! Joe tedy vlezl dovnitř a my jeli zpátky pro pasy. Samozřejmě pak už tam byla fronta 20 lidí. Dovnitř jsme se dostali cca 00:30.
Bylo tam narváno, že nešlo ani chodit, ale měli plzeňský pivo, tak jsme si hned dali. Nejdřív platil Joe, pak my. Byla tam spousta krásných holek, pak mě bohužel (spíš bohudík!) upozornil Joeův kámoš, že některé z nich jsou převlečený chlapi a hned mi pár příkladů ukázal. Pozná se to jenom podle ohryzku!
Byla tam úžasná směsice barev, ras, velikostí, sexuálních zaměření, opravdovský babylón. Tu se líbe Mexičanka s černochem, támhle asiatka s běloškou, tamhle černoch s bělochem atd., prostě naprosto rasově i sexuálně tolerantní společnost.
Po několika pivech a frťanech jsme se odhodlali i na parket, hrajou tady 80. léta, čili to, co hráli, když jsem byl poprvé někde na diskošce. Asi ve dvě se to malinko vyprázdnilo, stál jsem sám opřen o barový pult a pozoroval cvrkot. Tu se náhle objevila krásná slečna, sexy oblečená, černý mikádo, stříbro po obličeji a rovnou ke mě, a to dost blízko! Šoupla mi nožku mezi moje a zadívala se mi přímo do očí. Jednak jsem byl už dostatečně posílen Urquellem, jednak už jsem leccos o americké emancipaci slyšel, takže mě to v podstatě ani nepřekvapilo. Tady je téměř doslovný překlad naší pohodové intimní konverzace:
Ona: \"Čau, jak se máš\"
Já: \"V pohodě, jak ty\"
Ona: \"Já taky\" (přivinula se blíž)
Já: \"Odkud seš?\"
Ona: \"Z New Yorku\"
Já: \"Fakt? Co tu děláš?\"
Ona: \"Jen tak, máš peníze?\"
Já: \"Jasně, na co?\" (už jsem začal tušit, navíc jsem měl za pasem 12$)
Ona: \"Abys mě mohl vopíchat!\"
Já: \"Jó, no to nevím...\" (nebo tak něcoJ)
Ona: \"Máš u sebe 500$?\"
Já: \"Tak dobrá zase nejseš!\"
Ona: \"To teda jsem, to si piš\"
ODMLKA
Ona: \"Tak 300$ a ještě ti vykouřím\" (to už byla fakt blízko, i rukama)
Já: (chvíli jsem jako přemejšlel) \"Myslím, že tak dobrá stejně nejsi\"
Ona: \"No tak nic, ahoj\" a odplula na svých krásných dlouhých nohách lovit jinam.
Ještě že umím počítat, takže vím, že 300$ je průměrný měsíční příjem v Čechách.
Asi ve tři se Martin vydal pěšky spát, nás s Joem vyhnali cca o půl hodiny později a jeden z jeho kámošů nás hodil offroadem až před byt.
Pátek 30. 7.
Ráno jsme museli fakt brzo vstávat, protože obě Tempa už jsou hotový k prodeji a je třeba je viditelně rozmístit. To je potřeba ráno, dokud jsou parkovací místa. No a navíc jsem běl být ve 3 na osm u Jeffáka, abych si mohl pokecat on-line po Inetu s Káčou. Nakonec jsem to jakž-takž stihl, podařilo se navázat spojení, ale celkem mě to zklamalo. Odezva slabá a pomalá, a to jak technicky tak lidsky.
Aspoň jsem dostal snídani, i když po tý včerejší chlastačce jsem na ní stejně moc chuť neměl. Pak jsme odvezli Jaguára na místo, co nám poradil Jeff. Je to parkovišťátko u hasičský stanice, na křižovatce 3rd a ještě jedný rušný ulice. Zdá se, že se tam dá stát neomezeně a hlavně každý, kdo stojí na semaforech na to uvidí. Za první 1,5 hod. jsme měli 4 zájemce. Mezitím jsme stihli koupit těsnění na rozdělovač sršáňa, nebylo to simering za 15$, jak jsme předpokládali, ale gum. kroužek, 5 ks za 99c. J
Zatímco Martin opravoval u lodi sršáňa, já chtěl jít na rande s prvním kupcem. Když Jeffák viděl, že se chystám jít ten kilometr pěšky, děsně se divil a násilím mi vnutil auto.
Prodal jsem Jaguára naprosto snadno a to ještě během prodeje přiběhl další člověk, že ho chce taky.
Martin mezitím vyměnil těsnění, což šlo snadno, ale tím bohužel rozšteloval předstih, což tak snadno seřídit nešlo. Nakonec to ale zase jezdí. Já jsem umyl Chiefovo auto, aby nemohl pyskovat, že tam používáme lodní vodu na mytí našeho. Má novýho Mustanga cabrio a celou dobu mytí mu houkal alarm. Naštěstí to nebylo slyšet, protože před lodí stojí obrovský kompresor, kterým pískujou a natírají jednu z nádrží zevnitř.
Když jsme tak pěkně prodali Jaguára, hned jsme měli víc chuti do ostatních aut. Tempo ´90 si byla prohlídnout jedna kafka, že si hov neděli vezme, protože dneska odjíždí kamsi na dovolenou. Navíc volal tlusťoch z lakovny, že truck je hotovej.
Než jsme měli společně i s Jeffem odjet domů, bylo nutné přemístit Tempa. Stáli na 3rd, kde se nesmí parkovat přes noc, kvůli čištění silnice. Rozhodli jsme se dát ´85 k hasičům a ´90 na Illinois, tam kde byla ta aukce. Jeffáka jsme chtěli nechat jet napřed, protože jsme se zdrželi na lodi vyráběním police do ložnice (loď má kompletně vybavený dílny včetně soustruhu a materiálu na novou loď J). Navíc Jeffák spravil umělohmotný Joeovo koště, který jsem zlomil při zametání Trucku. Totiž nějaký mexický hovado vymyslelo, že bude vyrábět násadu u koštěte z umělohmotný trubice, takže to prasklo jako nic.
Takže Jeffák měl jet napřed, já zaparkovat ´90, pěšky dojít pro Sršáňa (kousek) a dojet pro Martina k hasičům, kam vezl ´85. Dojel jsem tam, auto zamčený a Martin v prdeli. Myslel jsem, že mi šel pěšky naproti, tak jsem jel zpátky. N ulici už stál náš hotovej truck před lakovnou, tak jsem si ho pořádně prohlídl a zjistil, že to pěkně zprasili. No co by člověk mohl chtít, celolak na takovou krávu za 200$.
Došlo mi, že Martin jel s Jeffem napřed, dojel jsem k ´85 jestli tam není vzkaz. Nebyl.
Jel jsem k Joeovi, že počkám, až Jeff dojede domů a řekne mi, že Martina přivezl. Mezitím jsem naložil do Sršáňa další haldu jeho věcí co měl ještě u Joea. Za dva nebo tři roky, co si ten podnájem platil, tam prý spal asi 20 nocí (má dost místa na lodi), ale zařízený to tam měl super, a harampádí nastřádal jak po 20. letech.
Samozřejmě za cca půl hodiny volal Jeff, že Martina přivezl, tak jsem vyrazil za nima.
Sobota 31. 7.
Ráno jsme měli brzo vyzvednout truck, Jeffák řikal, že se sveze s náma a že nás teda vzbudí, protože má službu na lodi. Vzbudil nás v půl desátý, v lakovně jsou do jedenácti a je to půlhodina cesty. Čili bez snídaně frnk do města. Zaplatil jsem lak, vysadili jsme Jeffa a jeli na naše oblíbený místo u pumpy u Joea. Nalepili a namontovali jsme vše, co se kvůli laku muselo sundat a nakoupili jsme spraye na ráfky a zadní nárazník.
Mezitím volalo pár lidí na Tempo ´85, to místo u hasičů je fakt super.
Prvnímu zájemci o ´85 jsem je prodal hned cca 5 minut poté měl přijet další. Rychle jsme dovezli ´90, která je dost podobná a má i skoro stejnou barvu. Sice to poznali, ale dali jsme jim slevu, takže ho teda chtěli. Bohužel neměli dost peněz (mladej černošskej párek, ona se zrovna narůstajícím zadkem do potenciálně obrovskejch rozměrů). Chybělo jim asi 70$, tak jestli je prej dovezu do banky. Jasně.
Banka byla zavřená L, tak chtěli ještě do nějaký jejich čtvrti, že si půjčej. Byla to strašlivá černošská čtvrť na okraji města pod dálnicí. Baráky docela solidní (to dostali od vlády), ale všude bordel, špína, vraky aut, haranti a hlavně jsem tam byl jedinej bílej! Vrazil jsem si čepici až na noc a dělal jsem neviditelnýho. Prachy stejně nesehnali, odvezl jsem je teda zpátky a řekl, až budou mít, ať zavolaj.
Vrátili jsme se k trucku, ráfky a nárazník už byly obroušený (půjčili jsme si na lodi 2 vrtačky s kartáčem), tak jsme je odmastili, nastříkali základovkou a pak chromo-hliníkovým sprayem. Původně jsme koupili 2 malé spraye na nárazník, nakonec vystačil jeden na nárazník i všechny kola! Vypadalo to super.
Protože foukal vítr jako prase (to tady fouká pořád), zajeli jsme na to sprayování do jedné kóje od nepoužívané myčky. Když odtamtud Martin potom vyjížděl, spadnul pravým předním kolem do obrovskýho nezakrytýho kanálu přímo uprostřed tý kóje. Vešlo se tam celý kolo (a že kolo u trucku je dost velký!).
Vyjet s tím nešlo navíc došel benzin, jak to bylo nakloněný. Naštěstí tam byl poblíž jeden mladej Kanaďan s otřískanou dodávkou a pomocí obrovskýho řetězu nás vytáh. Sice nejdřív tahal se nataženou ruční brzdou, ale pak mu Martin poradil a byli jsme venku.
Pak už jsme jenom řádně umyli motor a už byla tma, tak jsme se vrátili nahoru domů.
Neděle 1. 8.
SF
A půlka prázdnin je v kýblu! Ráno jsme vezli zase Jeffáka naloď, cestou nás zastavil jakejsi černoch, že určitě koupí našeho sršáňa. (Jezdíme s nim s cedulí For Sale za 3 x tolik co stál, co kdyby.) Vypadal, že to fakt chce, tak jsme se stavili na místě aukce, co maj pro nás novýho.
Maj tam nádherný 3 Voyagery s klimoškou, jeden vhodnější než druhej!
Ten černoch už nezavolal, tak už zase váháme, zda nejet bez klimošky.
Asi ve dvě přijela Norma s Gabem na loď, Gabe odlítá do Texasu na 14 dní za tátou. Pozvali nás ještě na oběd do Mexický hospody - bufáče, ale mě bylo ňák šoufl, tak jsem si to nechal zabalit s sebou. Sežral jsem na lodi chleba s marmeládu a byl asi dost starej. Dobře mi tak, nemám sežrat všechno co potkám.
když odjeli, nastříkali jsme stříbrný pruhy na bok na truck, když se Jeff vrátil, zkonstatoval, že to vypadá jako kolotočářský auto, protože ty pruhy jsou moc tlustý, a že to máme sundat. Museli jsme uznat, že má pravdu, navíc jsme je nenalepili rovně. (Boudu na truck jsme nasadili už včera).
Jeff vybral nový proužky, já vrátil věci, co jsme nepoužili (spray, step- hedz, olej) a ta to jsme nabrali černý spray do motoru a ty nový proužky. To je fakt dobrý, že se dá vrátit vše, co člověk nepoužije.
Jeff pak odjel, my to dodělali a zaparkovali truck v přístavu, kde prej se o něj zejtra ráno dělníci poperou. (Dneska je úterý a ještě nevolala ani noha L)
Večer se mělo jít do kina, ale kvůli menší manželský roztržce se vyjelo pozdně a tak už nic vhodnýho nedávali. Šli jsme teda na pivo a několik předkrmů do takovýho sympatickýho baru. Pěkně jsme se tam nacpali (jenom předkrmama - sépie, kuřecí lýtka, česnekový brambůrky, olivová pizza) a zalili to pivem, které tam přímo vařej. Pak jsme se vrátili domů a Norma nám pustila film na videu a, bohužel, udělala i popcorn. Americká dekadence!
Nicméně film to byl výbornej, já jedinej ho dokoukal dokonce. Bylo to o zmatcích v sexuální orientaci, kluk se strašně zamiloval do krásný holky, která byla bohužel lesbička. Zároveň se do něj zamiloval jeho nejlepší kamarád. Trochu mi to připomínalo ten bar ze čtvrtka.
Pondělí 2. 8.
Ráno jsme měli rande s kupcem na ´90, zaplatil zálohu 100$, jupí!
Hledali jsme Jeffáka na lodi a nenašli ho, dnes jsme se udrželi a nesežrali nic v kuchyni!!J
Jeli jsme na poštu, Martin by tam měl mít dopis od Lenky na Poste restante. Já už dostal od Káči 4, 2 na loď a 2 přímo k Normě.
Poštu jsme nenašli (tu správnou) a já zase dostal záchvat žlučovité nálady z hladu. Jeli jsme teda rychle k Joeovi dojíst zbytky Mexickýho oběda. Zavolal jsem kupci ´90 na mobila, říkal za 20 minut u auta.
U auta ještě smlouval, ale řek jsem mu, že jsme se jasně domluvili ráno a já mezitím odmítl 3 kupce (nikdo nevolal J). Takže vysolil to co měl. Stejně to bylo o 100$ míň, než co jsme inzerovali a 3 x míň, než co by dal za podobný auto (ale v pořádku) v bazaru.
Pak jsme se jeli k Jeffovi pochlubit a vymyslet další plán. Byl nasranej na Joea, protože mu včera volal 2 x kvůli tomu, že je 1. v měsíci a kde je šek. Jako kdyby Jeffák zůstal kdykoliv komukoliv cokoliv dlužnej!
Jeli jsme ještě k Joeovi naložit poslední zbytky krámů, co tam zbyly a Jeff už jel napřed domů. Cestou jsme se chtěli stavit na tržišti pro ovoce, pro benzín a Martin na tý poště. Na nejrušnější ulici San Francisca nám došel benzín! L !! (Van Ness). Naštěstí jsem to stihnul střihnout přes 4 pruhy k chodníku a kousek jsme to dotlačili (3m).
U pumpy (naštěstí 3 bloky) nám nechtěli prodat benzín, dokavaď jim neukázem ten kanystr, do kterého to přijde. (Měli jsme samozřejmě flašky z popelnice.) Další zákon Californie, co mě rozzuřil. Smí se tankovat jen do atestovaných kanystrů a obsluha u pumpy musí zkontrolovat atest ještě před natankováním. Kromě toho se tu platí předem L. Donutilo nás to koupit si umělohmotnej kanystr s atestem, stál 3,50$, naštěstí je docela šikovnej, na 1 galon.
Nečer jsme si došli do bazénu zaplavat a ještě potom se mi podařilo navázat spojení s mamčou a Zuzkou, což dost potěšilo a pokecali jsme.
Úterý 3. 8.
SF
Vstával jsem ve dvanáct, celej den psal deník (zpoždění 6 dní L), Martin mezitím opravil Gabeovu super motokáru, takže jsme si jeli zajezdit po okolí. Je benzínová a dost rychlá, byla to taková sranda, že to k nám přilákalo sličnou učitelku z mateřské školky. Jezdili jsme totiž na přilehlém basketbalovém hřišti.
Jeffák má dneska hodinu herectví, přijde a ž v jedenáct, tak jsme se odhodlali pozvat Normu na večeři.
Jeli jsme (jejím Civicem) do San Rafael, cca 5 km na sever po dálnici, do jejich oblíbené Thajské restaurace. Bylo to docela dobrý, pokecali jsme, jak se seznímili s Jeffákem a tak. Na závěr jsem si objednal smaženej banán, a když ho přinesli, bypadal jak klobása na roštu.
Cestou zpátky jsme se ještě stavili ve videopůjčovně, půjčili Kolju, vojína Rayana, Crying Game.
Martin zkoumal Rayana, já zase pokecal s mamčou a Zuzkou.
Během kovoru mě ještě vyrušil Gabe, je v Texasu a chtěl se taky připojit, což nešlo, protože jáse vykecával na jeho účtě. Poprosil jsem teda Jeffáka, a ten mě připojil na sebe.
Středa 4. 8.
Včera jsem zjistil, že máme hřebík (vrut) v gumě u Sršáňa. Chce to teda rychle opravit.
Chtěli jsme přemístit truck na naše oblíbený místo u hasičů, ale baterka byla vybitá. Jeli jsme si půjčit kabely k Jeffovi na loď a rovnou dostali k obědu sendvič (4 cm hovězích plátku mezi toust. chlebem).
Přemístili jsme truck a zatímco Martin nechával opravit gumu, zabouchl jsem klíče v trucku. Asi po hodině snažení jsme si vykladli vlastí auto a to na nejrušnější křišovatceve východním SF. Pak jsme si zajeli koupit členství v AAA a nabrali mapy a průvodce. Členství zdražili na 63$!L
Večer jsme zkoukli nejdřív strašlivý smetiště odhalené pod Gabeovou postelí a pak Crying Game na videu.
Jó a ještě předtím jsme si byli cvrnknout pinec a billiard.
Čtvrtek 5. 8.
SF
Šel jsem spát ve tři a v půl osmý mě Jeffá vzbudil, že potřebuje doprovod do servisu, že se mu vysírá vodní pumpa. Dovezl jsem ho pak zpátky a na loď jel s Normou. Našeho Sršáňa si půjčit nechtěl, že není pojištěnej. Pak jsem upadl znovu do postele a Martin mě vykopal až ve 12.
Dopsal jsem dopisy, odvezl je na poštu a koupil štětec. Pak jsem obrousil a natřel prkna na polici, co chystá Jeffák do ložnice. Martin spravil myčku, vyluxoval celej barák, vypral všechny deky z Gabeova pokoje, zkusil znovu naštelovat předstih u Sršáňa, přilepil plandající strop, snažil se spravit teploměr, spravil brzdy u Norminýho kola a tak se vůbec flákal.
K obědu jsem uvařil brambory a obalovaný kuřecí stehna plněný šunkou, co donesl včera Jeff. (Asi z lodní kuchyněJ)
Pak přijel Jeffa pustil se do kydání (velice přiléhavé) Gabeova pokoje. Ten línej dobytek odjel na rok, věděl, že v jeho pokoji bude bydlet nějaká slečna z Německa (výměnnej program) a stejně tam nechal šílenej chlív.
Norma, aby náhodou nemusela pomáhat kydat tu dobytčárnu, tak asi hodinu telefonovala svým příbuzným a pak šla vařit večeři. (Obojí dobrý pro nás, z příbuzných vytáhla jak to chodí v Mexicu a večeři taky rádi sežerem J)
Martin koukal na videu na Seven a já kecal se Zuzkou a mamčou na Inetu.
Pátek 6. 8.
SF
Ráno jsme jeli za Jeffem na loď, chtěli jsme udělat nový cedule na truck a snížit cenu. Už bychom měli fakt vypadnout, 3 neděle na návštěvě už je fakt dost.
Takže jsme pečlivě namalovali v kajutě cedule s novou ceno (a nebyla to taková sranda, jak to vypadá, ta větší z nich byla přes celý čelní okno, a že truck ho nemá malý!) no a pak jsme kecali. Telefon. Já osobně ani nedoufal, že je pro nás.. Byl. Sejdeme se u trucka za 10 min, mám peníze. Byl to černoch Frederick (cca 50) a jeho mladej černej zaměstnanec, prozkoumal motor, povytahoval spoustu hadiček, o kterých netušíme dodnes k čemu tam jsou, projel to, řekl O.K. a starej bez řečí vysolil cenu, na který jsme se domluvili už ve středu, když voval poprvý.
Jeli jsme se pochlubit Jeffákovi, on to pak brzo zabalil a jeli jsme rovnou na barák.
Večer byl plán jít se pořádně vožrat, jednak proto, že jsme to ještě tentokrál s Jeffem neudělali, jednak je potřeba oslavit ústěšné zakončení byznys-části prázdnin a začátek té zajímavější, cestovací části. Zítra bychom chtěli vypadnout.
Jenže ouha! Norma se zase pohádala s Jeffem kvůli jakýsi kravině (my jsme celej tejden makali na jejím baráku a ona dělala hovno!) Teď jela někam do hospody pro jídlo (vařit je líná), a když se vrátila, Jeffák seděl na posteli a kecal se mnou. Když jsem odešel, hned mu vyčetla, že ona ase tady snaží, a Jeff se zatím rozkládá se mnou. A že prej už jí nebaví se s náma o něj (Jeffa) dělit.
Jeffák nám to hned zahorka donesl nasranej jak necky. Fungujem totiž jako jeho zpovědnice.
Hned jsme začali balit a šli brzo spát. Vlastně Martin ještě s nima jedl tu večeři, já se najedl ještě předtím chleba se sejrem, myslel jsem, že večeře není pro nás.
Sobota 7. 8.
SF
Ráno jsme vstali asi v deset, Jeffák se chtěl jet s náma podívat na aukci, kde jsme první den koupili naše první tři auta. Už jsme měli vyhlídnutých asi 20 ks ze včerejška, já k nim našel večer tržní ceny na Inetu v Bluebooku na adrese WWW.kbb.com. Aukce byla tentokrát méně zajímavá, protože spousta aut se neprodala, kvůli stanovenému spodnímu limitu. Co se ale prodalo, bylo vždy minimálně o 1000-2000$ levnější, než co říkala Blue book. Jeffák měl ze včerejška vyhlídnutý BMW 735i, ´85, samozřejmě super vybavený automat.
Bohužel, loď je ve výjezdní pohotovosti, měli by jet kamsi na dálnej východ. Čili Norma mu zatrhla kupovat cokoliv, protože pak by měla na krku tři auta. Takže Jeffák obrečel BMW za 1600$ (Bluebook 6.300$) a pak, když jsme zajeli na loď, zjistil, že se nikam nejede.
Mimochodem, na loď jsme jeli proto, že jsem někde potratil klíče od Jeffova pokoje v Joeově bytě a doufal jsem, že na lodi. Byla tam akorát moje čepice, klíče asi zůstali v trucku, když jsme se pomocí nich do něj dobývali.
Vrátili jsme se na barák a do 2 do noci stěhovali, šúrovali, stavěli poličky a prali koberec (Martin) pomocí půjčeného super-stroje. Norma dělala (jako vždy) hovno. K obědu ohřála jakýsi zbytky. (Zaplaťpánbuzaně...)
Asi v devět jsme se vydali na večeři do Italský hospídy. Seděli jsme tam přes 2 hodiny, měli jsme asi 5 předkrmů a podobných sračiček, víno a hlavní chod a otrlé povahy (Jeff, Martin) pak ještě desert. Nemohl jsem odtamtud ani odejít. Po návratu se nám sice nechtělo, ale ještě jsme dokončili kompletní úklid.
Jeffák měl radost jak malej, po 2 měsících dřiny udělal z toho baráku konečně použitelnej!
Neděle 8. 8.
SF
Norma včera vymyslela, že ještě nemůžeme přece jet, že s náma musí navštívit nějakej park nebo co, takže praj budem vstávat hrozně brzo a pojedem. To byl nějakej záchvat vřelé lásky k nám, nebo co. Vstala v půl jedný...L.
Martin od rána pomáhal Jeffákovi s barákem, já jsem vyzkoušel folie na sklo, co jsme zakoupili proti slunci a čumilům a jel jsem je rovnou vyměnit. Byly totiž málo černý. Naštěstí se v Americe dá všechno vrátit bez udání důvodu. Vyměnil jsem je za černější, který se ale musej lepit a jsou dražší. Na zadní odno jsem nechal tu světlejší, která by měla držet statickou elektřinou. Lepil jsem to celej den a výsledek byl narozdíl od předchozích let téměř bez chybičky. Dokonce i ta statická folie drží a Sršáň teď vypadá jako mafiánská limuzína!
K večeru Norma vyrážela koupit něco k jídlu, rozhodl jsem se tedy jet s ní a uvařit jim večeři. Cestou jsem vymyslel Francouzský brambory a nakoupil jsem všechny nutný ingredience. Pak jsem zapnul všechny závity a přemejšlel, jak asi mamka takový Francouzský brambory dělá. Vymyslel jsem, že ty brambory se asi musej dát nejdřív uvažřit a pak se tam nahází ten zbytek.
Všichni se málem užrali k smrti, jak jim to chutnalo, jenom já si nadával, že jsem to s tím pepřem přehnal. Jsem totiž jedinej, kdo nemá rád pálivýL.
Po bramborách jsme ještě sežrali 2 bochníky francouzského chleba, co jsem taky koupil. se tčřema sklenicema výbornech džemů, co koupila Norma.
Ten pokoj, co nahoře sloužil jako sklad různýho bordelu, si Jeff vyklidil a super zařídil jako vkusnou pracovnu. Gabův pokoj taky kompletně předělal a zahýbal i s tím naším. Konečně to tu vypadá jako u lidí. Díky Martinově péči taky zmizely černo-hnědé mapy z bílých chlupatých koberců po celém domě.
Pondělí 9. 8.
SF - Mariposa, Ca
J E D É É É M ! ! !
Konečně, po 3 nedělích příprav (finančních i materiálních) vyrážíme směr Mexico, Guatemala, Kuba! Naložili jsme našich šest pětek, nějaký nářadí os J. a vyrážíme. Stavili jsme se ještě rozloučit na lodi a pak už frnk celej den na jihovýchod, směr Josemite národní park. Dorazili jsme tam v šíleném vedru asi ve čtyři a hned u vjezdu rána pěstí. Vstup 20$!!!L
Se skřípajícími zuby jsem zaplatil, doufajíce, že uvnitř spatříme sedmý div světa. Prd. Krkonoše křížený s Alpama, říčky, vodopády, skáy, ale hlavně a bohužel, stovky a tisíce aut plnejch turistů.
Pod jedním z vodopádů jsme zastavili, (parkoviště pro cca 120 aut úplně plný) a vydali se si ho prohlídnou z blízka. Po strašně kluzkých šutrech (klouzaly i ty suché), jsme se vydrápali až těsně pod vodopád, za což se nám odměnil úžasnou duhou.
Varováni výstažnými letáky s fotkou rozmláceného auta od medvěda hledajícího zbytky jídla, jsme se na noc vydali ven z parku. Kromě toho jsme neměli nic k jídlu. První krám s jídlem byž až asi 40 mil od parku. Nakoupili jsme nějaký levný hnusy a pak jsme se najedli u nenáviděného Burger Kinga (Před 6 lety nám z Burger parkoviště odtáhli za 100$ auto!L). Bylo to podobný, ale bylo toho dost a teplý.
Spali jsme u slinice směr zpět Yosemite.
Úterý 10. 8.
Yosemite - Fresno
Ráno Martin vstal dřív a dovezl mě spícího k řece před parkem. Tam jsme se umyli a posnídali nějaký hnusný vločky s jogurtem. Plán byl nějaká pěší túra v parku a sekvoje. Našli jsme na mapě nějakej vodopád, ke kterýmu to mělo být asi 5 mil pěšky. Dojeli jsme do jakési vesnice, kde žilo dobrých 300-400 licí (čím se proboha uprostřed hlubokýho lesa živěj?). Potkali jsme dokonce srnu s ušima z osla. Pak jsme zaparkovali, obluli pohory a vyrazili. Cesta nás zavedla pod nějaký srkytý vodopád (spíš jsme zabloudili, než že by tam vedla cesta...) a mě chytla horolezecká vášeň. Začal jsem e drápat po skále podél vodopádu vzhůru a Marinovi nezbylo, než mě následovat.
Když jsem se s vypětím všecz sil a risku vydrápal až nahoru nad vodopád, měl jsem pocit, že jsem tady udělal první lidskou stopu. Sedel jsem na skále, pozoroval Martina pode mnou a rozjímal, že ten Yosemite je vlastně krásnej, jenom člověk musí někam pěšky, kam noha Američanova abez auta nemůže. A jak tam tak sedím, tak se vedle mě ozvalo vysokým hláskem \"Hi\". Krásná štíhlá studentka baletu ze San Franciska se vydrápala za mnou. (Teda ne že by se drápala za mnou, spíš se htěla dostal někam, kam ty prašivý turisti nepáchnou..!). Chvíli po ní se vydrápal nahoru její chlapákL, a pak i Martin. Nechali jsme se tam v soukromí rozjímat, rozloučili se a vylezli zbytek vodopádua pokračovali po cestě kdalšímu.
Na sekvoje bylo parkoviště ještě větší a ještě plnější. Dokonce byly ty tunové turistky ochotny pěšky dojít k prvním sekvojů, ty sportovnější i k dalším. U padlého sekvoje, skrz který se zaživa jezdilo autama (proto padnul) jsme ale byli sami. Bolo to totiž 5 mil od parkoviště!
Zase jsme byli hladoví jak psi a v autě vpodstatě prd. Vyrazili jsme tedy z parku směr civilizace a cestou dojídali zbytky. Když jsme narazili na ceduli All-you-can-eat (sežer co můžešJ), tak už jsme byli v zásadě najedený.
V prvním větším městě (tuším Mariposa) jsme našli supermarket Vous a nakoupili smažený kuřecí cosi se smaž. bramborama a chleba. Sežrali jsme to na parkovišti a pak už jenom jeli a jeli a jeli, nejdřív na jih směr Los Angeles a pak východ směr Phoenix. Já spal už cca od 11 hod, Martin to zapých asi o půlnoci na Rest Area a šel taky spát. Naštěstí je Sršáň na spaní velkej dost, takže máme vzadu solidní letiště.
Akorát stopařky si nebudou mít kam sednou (ledaže....J).
Středa 11. 8.
San Bernardino + Good Year, Ca - Phoenix, Arizona
Celej den, ve strašným šíleným vedru, pouští s kaktusama a městečkama k nerozeznámí od těch loni v Africe, jedem a jedem a jedem a jedem.
Večer jsme dorazili těsně před Phoenix do městečka Good Year, nažrali se v McDonaldu, vyjeli na dálnici směr Phoenix, zjistili, že už jsme vlastně v něm, což se nám nehodí na spaní, tak jsme se vrátili k tomu McDonaldu v GoodYearu. Teď už tady asi 3 hod. sedíme, píšeme deníky, mějem se v umyvadle na hajzlu, pozorujem tlustý i ty méně tlustý Američanky, Mexičanky, Číňanky, Filipínky a vůbec všechno, co chodí okolo. Spát budem asi na parkovišti před McD.
Čtvrtek 12. 8.
Phoenix - Mexic. hranice
Ráno jsme dojeli do Phoenixu - centra a u pumpy jsme se snažili vytelefonovat adresu místního AAA. Bezúspěšně. Nakonec nám to zjistila pumpařka.
V AAA jsme konečně vyměnili ten strašnčj balík dolarů z aut na šeky Amer. Express, vydyndali jsme maximum informací o Mexicu a chtěli jsme si hlavně zaplatit pojištění auta do Mexica. To americký tam neplatí a hlavně žádný nemáme J. Což byl nakonec ten problém, protože AAA, pojišťuje jen na základě USA pojištění. Nyní můžu jen říct zaplaťpánbůh, že nás tam nepojistili. Viz zítra.
Takže jsme se ještě bvyptali na nejbližší prodejnu autodílů, tam koupili čidlo teploměru (teplota motoru v poušti je docela užitečná informace…) nabrali plnou nejlevnějšího benzínu dosud (1,24$/gallon) a sehnali hrst špendlíků na připevnění odpadlé látky ze stropu Sršáňa.
A pak už jsme zase jeli v tom šíleném vedru směr jih, stavili jsme se v důchodcovském městečku Green Valley nakoupit v Safewayi a dojeli jsme do příhraničního městečka…
Pojišťovací spol. byly už pozavíraný, tak jsme prolezli místní obchoďáky pro koupěchtivý Mexikánce a koupili auto-lednici (70$), otvírák na konzervy a sadu na spravování defektů gum.
Spali jsme v autě před KFC.
Pokračování je Mexico.
