Lake Manayra Safari

Fotky
Fotky na mapě
Text

Tak po náročné vysokohorské turistice a boji s místními bábami nás čeká relaxace uprostřed africké divočiny. Vydáváme se na pětidenní lovy beze zbraní, konečně přijde na řadu Patrikův dlouhatánský teleobjektiv.

Safari bylo na výběr buď se spaním ve stanu a kuchařem jako na Kili, nebo se spaním v Safari Lodge. Don si vybral to nejlevnější, čili stan. Jeff chtěl stan tak jednu noc, aby Mistry ukázal, jaké to bylo na Kili a zbytek lodge a poslední noc nějaká luxusní 5* lodge. Mě se nechtělo trhat partu, tak jsem zvolil kompromis. První noc v kempu u rezervace Lak Manyara, pak dvě noci v lodge v národním parku Serengetti a na závěr zase noc v kempu. Pod lodge jsme si představovali dřevěnou boudu s palmami jako to bylo na Mt. Meru.

Vyrazili jsme, jako obvykle, víc než o hodinu pozdě, protože noc byla náročná a nikomu se nechtělo vstávat. Při balení zase bylo nutné oddělit věci do -20 od věcí do +30 a tu správnou polovinu odvézt do úschovny v katolickém kostele. Pak přes zácpu pro tmavý chleba na naše speciální přání, přes ještě větší zácpu do supermarketu pro víno a dobroty, no prostě do rezervace jsme dorazili asi ve tři.

Přesto jsme viděli slušnou sbírku slonů přímo u auta, opice všude kolem cesty, hrochy vyvalující se ve vodě, zajímavý ptáky atd. (třeba krásné žirafy).

Stádo asi pěti slonů jsme nějak vyrušili a dva z nich se za hlučného troubení rozeběhli do lesa, nekoukali vlevo vpravo a prorazili novou cestu ve vysokém křoví, až to praštělo.

V šest jsme museli z parku vypadnout, abychom nedostali pokutu. V kempu už stály stany a za chvíli už byla hotová tříchodová večeře. Oproti Kili byl rozdíl jen v tom, že příbory byly pevnější a hrnky o něco větší a plechové.

Po večeři jsme šli do baru u bazénu (do nějž se nikdo neodvážil) a dali se do řeči s bandou Australanů. Jezdí asi tři měsíce po Africe ve speciálně upraveném náklaďáku, už byli v Ugandě, Rvandě, Keni a teď se chystají na Kili. Nic o tom nevěděli, neměli ani rukavice, čepice, bundy, natož hůlky atd. Byla s nima ale sranda, řešili jsme záludnosti australské angličtiny a od nich teď pochází výraz TIA neboli This Is Africa. Vždycky, když se jim stalo něco nepochopitelnýho (jako třeba, že 5 minut znamená hodinu, nebo že platba kartou je samozřejmě možná vždycky, jenom dnes ne, zítra ne, ve středu taky ne) tak se naučili si jenom říct TIA a zasmát se tomu.