Lake Titicaca, jedna z mala veci, kterou jsem znal z Peru uz od detstvi. Obri jezero ve vysce 3800mnm, plovouci ostrovy prubezne stavene ze sucheho rakosi, na kterych se dodnes zije, indiani v barevnych satcich, modra obloha...
Ač jsme večer nadávali, že musíme brzo vstávat, nakonec jsme byli všichni vzhůru hodinu před budíčkem. Ve výšce 3800 se prostě moc dobře nespí. K snídani zase marmeláda, naštěstí pak paní dorazila s nabídkou banánové palačinky, mňam.
Vyráželi jsme dost na poslední chvíli, nikde nebyl taxík, tak jsme chytli dvě motorikši za 2 soly každá. V přístavu klasický hrozen nabízečů, nakonec se nám podařilo koupit lístky na loď (30sol) a ještě vyměnit dolary. Jedeme na plovoucí ostrovy Uros, což je fenomén, který tu vznikl před mnoha stoletími, když se lidé kmene Uros nechtěli nadále nechat utlačovat ostatními kmeny a vyvinuli důmyslnou technologii stavění plovoucích ostrovů z vysoké trávy, rostoucí v jezeře.
Na jeden z Uros ostrovů jsme tedy vystoupili a opravdu ihned po vystoupení bylo cítit, že se země pod nohama pohupuje a čvachtá. Urosovci dělají z té trávy i domy, rozebrali si nás po skupinkách a pozvali domů. Nás pozval Ahmed. Chaloupka měla tak 2x2 metry, žije tam se ženou a dvěma dětmi, tak dva roky a 8měsíců. Stavění chaloupky trvá tak měsíc, ale rok čekají, než ta tráva dostatečně vyroste.
Lodě, které používají na přepravu mezi ostrovy, jsou také z trávy. Buď menší kanoe, nebo poměrně velké katamarány. Jedním jsme se svezli.
Další ostrov byl Amantní. Ten už je větší a neplovoucí. Žije tam 4000 lidí, většinou farmářů, kteří pěstují kukuřici, hrách atd. Zajímavé je, že kukuřice tu vypadá úplně jinak. Je buď bílá, nebo černá, má mnohem větší zrno, až do velikosti malé třešně a podstatně kratší klas. Chuťově výborná.
Na ubytování grigos funguje na Amantaní rotační systém. V přístavu prostě čeká několik babek v barevných pončech a každá si náhodně vybere nějaké gringoše a zavede si je domů. V LP psali něco o hliněné podlaze a vaření na ohni na zemi, ale ve skutečnosti jsme dostali parádní pokojíček v patře a dole byl parádní záchod. Paní sice vaří na ohni, ale jídlo bylo výborné.
Po obědě jsme se vydali na procházku do městečka. V této výšce je pohyb dost namáhavý, tak jsme dělali velké „fotografické“ zastávky :) . Nejzajímavější byla u volejbalového hřiště, kde hrály týmy starších dorostenek Pachmama proti Pachtata :) . Přes tradiční těžké barevné kroje měly holky navlečené silonové dresy s čísly. Všechny holky měly solidní nadváhu a tak byl zápas dost statický :) .
Horko těžko jsme se vydrápali na kopec nad městem prohlédnout si ruiny Pachamama. Ruiny nic moc, ale parádní výhledy na kamenné terasy, rolníky s motykou (žádný pluh) a okolní ostrovy.
Večeře zase parádní, a protože od sedmi už je totální tma, v deset už jsme všichni spali. Ještě se rozvinula debata, zda tu zůstat ještě den. Protože máme děsně hektický program a věčně se někam přesouváme. Rozhodnutí jsme odložili na zítra.
Tak jak jsme chtěli jeden den proflákat, tak se nám to povedlo, i když trochu jinak.
Ráno děsně chcalo. Ale zase jsme vstávali samovolně v šest a tak nebyl problém stihnout loď v osm. Malá kombinace byla, že paní domácí nechtěla zaplatit v dolarech a tak s náma musela do přístavu, kde nám rozměnili Kanaďani. S těma jsme pak na lodi strávili 7 hodin s jednou malou 5min. procházkou po ostrově Tagnilla. Kanadský pár tak kolem třiceti byl taktéž na cestě kolem světa na rok. Jí dali v práci rok neplaceného volna a on musel dát výpověď, ale evidentně si to užívali. Celý den jsme si vyměňovali zkušenosti a příhody z celého světa a bylo veselo.
Odpoledne jsme dorazili do Puna, dali bágly na autobusák a vyrazili do Coca muzea. Byly to dvě malé místnosti s povídáním o historii a účincích koka lístků. Jsou tu všude k dostání, dáváme si běžně koka čaj, koka bonbóny a na Inka trial si nabereme do kapes čerstvé lístky, protože to pomáhá na výškovou nemoc a únavu. Pak už jsme jen prošli po náměstí Plaza del Armas, dali si večeři a zbytek času do odjezdu busu do Cusco prokecali v cukrárně u dortu a kafe.
V buse jsme si zakoupili VIP první třídu, která byla o 70Kč dražší, ale zato máme každý pro sebe obří kožené křeslo jak v obýváku :) .
