Prejezdem ruskych hranic zpet do civilizace definitivně skončilo dobrodružství ruské a začal výlet po severských státech. Finsko se představilo jako země bezpečí, jezer, komárů, lesů, nekonečně rovných silnic a vůbec nudy.
Dnešním ránem definitivně skončilo dobrodružství ruské a začal výlet po severských státech.
Finsko se představilo jako země bezpečí, jezer, komárů, lesů, nekonečně rovných silnic a vůbec nudy.
Tohle všechno jsme ale mohli zjistit až mnohem později. První den v civilizaci jsme totiž téměř celý prospali. Tři dni předtím to bylo samé kvaltování, které i v Rusku toliko pro hovado dobré jest, a na spánek nějak nezbýval čas.
Ta část posádky, (bohužel majoritní – 5 ze 7), která si nerada zvyšuje hladinu adrenalinu v krvi nocováním v neprobádaných oblastech, nás totiž nutila k rychlému opuštění “nebezpečné” zóny. Nedostatek spánku jsme tedy doplňovali až do druhé hodiny odpolední, což u Finů u pumpy zvedalo obočí údivem až do půlky čela.
Ty později přijezdivší (proboha jestli tohle není správný tvar přechodníku, tak je to něco finsky) už málem skalpovalo, když naše dámy na záchodě vyprali prádlo, a na parkovišti ho rozvěsili na šňůry mezi auta.
Pak jsme provedli totální debordelizaci auta a ušetřili tak asi kubík prostoru.
Andrej vyrazil napřed s tím, že najde vhodné jezero ke koupání. Našel u Strömfors a bylo geniální. Nádherně čistá voda, les dokola, teplo, prostě pohoda. Hnedka u břehu plaval přivázaný vor, se dvěma lavičkami, Vypadaly jako určené pro naše koupání, válení, vaření apod. Jaké bylo naše překvapení, když přijel párek Finů s košem prádla a plynnou angličtinou nám vysvětlil k čemu že tam jsou ty lavičky. Normální ekologická pračka na prádlo. Pani vytáhla ekologické mýdlo, ekologický rejžák a ekologicky si vyprala.
Zasmáli jsme se finské pračce a pak se dobře najedli.
Protože jsme jako obvykle chtěli věnovat městu (tentokrát Helsinkám) více času než Adnrejova posádka, domluvili jsme si místo srazu až na následující den večer a Andrej vyrazil.
Do Helsinek jsme dorazili k večeru, ale tady je světlo pořád, máme polární den. Prohlédli jsme si centrum, budova parlamentu ( palác s obrovskými antickými sloupy, celý bílý), Uspenského katedrálu v přístavu (obrovská červená katedrála s několika věžemi) a v dálce jsme si vyhlídli Ruské kolo v místním Prátru kultury a oddechu JF.Vyjeli jsme z města a v lesíku na sídlišti na periférii našli solidní místo na spaní.
Rájo jsme zaparkovali v centru Helsinek, zjistili, že v neděli se parkuje zadarmo,( jinak 120,-- Kč/hod.) a vyrazili oběhnout zbylé zajímavosti. K tomu nám výborně pomohl Helsinki – Guide, což je brožura všude zdarma k dostání, včetně mapy. Viděli jsme místní národní divadlo, (hrozně ošklivá moderní budova), skalní Temppeliankio kostel ( skála uprostřed města, nahoře stromy, uvnitř kostel) a monument Sibelia.
Pak jsme dostali hlad, zjistili ceny místního občerstvení ( Hot – dog 70,-- Kč) a vytáhli vlastní tatranky. Trajektem jsme se zajeli podívat na ostrov do pevnosti Suomenthina, kde prakticky nic nebylo.Autem jsme dojeli do Prátru KOJF a svezli se na zdejší variaci horské dráhy, tady dřevěné. (150,-- Kč/osoba)
Tím jsme považovali Helsinky za dostatečně prozkoumanou oblast a vyrazili směr Lahti. Dálnice nás zavedla mimo sportoviště, která jsme pouze v dálce zahlédni ( skokanské můstky). Aby nám to nebylo líto, dali jsme na odpočívadle nohejbalový zápas přes pruh trávníku. Martina jsme (ač totálně neschopní) porazili 2:0.
Měli jsme s Andrejem sraz na E 75, takže jsme po ní pořád jeli. Bohužel Finové přečíslovali silnice, a my jeli po nové E 75, která taktéž vede do Jgväskylä, takže to bylo pořád značeno dobře. Zjistili jsme to poměrně včas, u Helsinek a k místu srazu jsme si zajeli 78 km navíc.
Andrej tam už čekal u jezera, oni si zajeli asi 150 km.
Když jsme večeřeli, přišel na nás nějakej totálně vypitej Fin a finsky nám něco chtěl vysvětlit. Anglicky neuměl a tak jsme se s ním bavili česky. Vyprávěli jsme mu, co bude k večeři, kolik váží pásové rypadlo, jakou má barvu komár apod. On jenom pořád gestikuloval křížením otevřených dlaní, motel se a finsky cosi blekotal. Výborně jsme se bavili a on to nakonec vzdal. Asi nás chtěl vyhodit.
Po večeři jsme si s Andrejem a Pécou vyjeli jednou z loděk, co tam byly, na ostrov uprostřed jezera.
Móóc pěknej ostrov.
Ráno, ještě před snídaní, jsme všichni postupně naskákali do jezera, já nejdřív do bahna v rákosí, pak mi řekli, že kousek dál je molo na koupání.
Andrejovci byli jako obvykle hotovi o hodinu dřív, takže vyrazili napřed.Když jsme vyráželi my, trošku nám to zkomplikovala moje zablokovaná ruční brzda. Parkovali jsme na písku, takže můj pokus se rozjet zanechal dva hluboké rigoly 3 m dlouhé. Až několik řádných ran dřevěným kůlem do kola pakny odblokovalo a mohli jsme vyrazit.
Podle ranních propočtů jsme měli před sebou cca 350 km. Nakonec se z toho vyklubalo 530 km, takže jsme až do půlnoci jenom jeli a jeli. Cestou jsme potkali asi 1000 jezer, ze začátku nádhera, pak už jenom nuda.
Zastavili jsme na jídlo u jedné pumpy, která byla spíš muzeem zvonů. Bylo tam dohromady asi 100 zvonů, od pětitunových až po malinké. Na všechny se smělo zvonit, takže jsme si řádně zařádili. V jednom dvoupatrovém přístřešku plném zvonů byla dokonce zvonohra.
O půlnoci, jak již jsem říkal, jsme dorazili na místo srazu, úplně hotový. Zase celý den bez pořádného jídla.
Bylo to betonový parkoviště u kempu u moře, těsně u silnice, nic moc, ale už nám to bylo jedno. Holky ještě uklohnily kaši s párkem.
Naplánovali jsme si krátkou odpočinkovou trasu, která se nám nakonec ještě zkrátila Andrejovým tlumičem. Už včera mu něco mlátilo u levého zadního kola, dneska zjistil, že se mu ulomil tlumič.
Andrej zastavil u Opela a vysílačkou nás naváděl. Zmatkovali jsme na křižovatce, u které ten Opel byl, nakonec jsme se našli. Andrej se zeptal co stojí nový tlumič, řekli mu asi 5000 Kč ( 5x více, než u nás, jako všechno).
Našli jsme za servisem v haldě použitých dílů dva zadní tlumiče, poměřili je a vyrazili najít místo na táboření, kde je vyměníme.Našli jsme pěkně zastrčený místo u jezera už asi po 30 km. Nastrkali jsme tam auta a postavili plachtu proti dešti. Po dešti se, jako obvykle, zjevil místní chlap, a kostrbatou angličtinou nám vysvětloval, že je to jeho, že je jeho i ostrov v jezeře a že ráno přijedou přátelé boatovat. Jako obvykle jsme ho ukecali na jednu noc, a jako obvykle dostal jedny s velbloudem.
Po večeři jsme šli s Martinem na obhlídku okolí. Našli jsme nádherný rozestavěný srub a jahodové pole. Srub byl hezký na pohled, jahody na chuť.Andrejovi se nakonec podařilo vyměnit tlumič, přesto, že ten minulý tam někdo přivařil.Na prohlídku okolí vyrazila i děvčata. Byla tam dost podezřele dlouho.
Ráno přijeli oni “přátelé” v Samaře, chtěli nás sežrat, ale netroufli si.Včerejší zmizení děvčat přineslo ovoce, a to doslova, byly to borůvky v ranní krupicové kaši.Nacpáni kaší, jako obvykle a jako obvykle v poledne, vyrazili jsme za dalšími událostmi.
Odpoledne jsme dorazili na polární kruh. Pozná se to jen tak, že u silnice stojí cedule s nápisem Arctic Circle v několika jazycích a u toho stojí dost velká prodejna suvenýrů. Nikde žádná přírodní dělící čára, jako odsud tráva, odsud sníh, nic takového pouze kus bílé čáry na parkovišti.Na dveřích do prodejny bylo nalepeno spousta samolepek z celého světa, přidal jsme jednu od Koktejlu.
Uvnitř měli pěkný pohledy, výrobky ze sobí kůže, spoustu kýčů a nádherné dřevěné doplňky do kuchyně z nařezaných suků.Když člověk jezdí po světě, potkává nejen auta, chodce, cyklisty a podobnou havěť, ale občas také zvířata. Kočky, psi, krávy atd. už mne nepřekvapují. Soba jsem ale potkal poprvé. Nastala scéna jako z akčního filmu. Zuřivé brzdy, výsadek s fotoaparáty a cvakání spouští.Sob si mezitím v klidu vykračoval prostředkem silnice a ničeho si nevšímal. Byl hrozně k smíchu, protože chodí obě přední – obě zadní a zadní dál od sebe, aby nenarážel na přední.Když jsme ho dostatečně ofotili, vyrazili jsme dál, abychom jich potkali ještě desítky a pak celá stáda…
Večer jsme při hledání místa na spaní zapadli, Martin přijel, napojil lano, já zabral a vyjel jsem to sám, ještě bych ho mohl tlačit.
Místo na spaní bylo u jezera, jeli jsme kus po písečné pláži a tam to bohužel zapíchli. Chvíli jsme dali volejbálek proti trudnomyslnosti, jezero bylo studený jak za polárním kruhem a pak nás komáři zahnali do auta. Všechno jsme zavřeli a utěsnili a snažili se usnout. Nejenže je tady už pořád světlo (máme polární den), ale ještě k tomu ty bzučící mrchy lezli do auta neznámo kudy. Celou noc jsme měli Bartolomějskou, takhle špatně jsem se snad nikdy nevyspal. Ráno jsme už nespali v autě, ale v hromadném hrobě. Rychle pryč.
Komáři – Shell + sprchy – hranice – 45 Kč/l – oběd u řeky – Laponské stanoviště
Vojenská oblast – křižovatka na Nord Capp – trajekt – cukání Audi – Nord Kapp – slunce – 3 litrový ananas – Trajekt 0200 – křižovatka 0400
Surové vstávání – Andrej – jezero se Scorpiem – kanasta – loďka
Fjordy + vodopády – 19 km tam a zpátky – rybaření – škeblorizoto – vodka
Matterhorn – pumpa – ryby na molu
Ráno jsme dojeli ten kousek ke trajektu na Lofoty a zařadili se do fronty. Při čekání přijela snad největší Amerika, co jsem kdy viděl. Takovou jsem neviděl ani v Americe. Bílý Cabriolet Cadillac, tak asi pětašedesátej, všechno v bílý kůži, volant slonovina, délka něco před 6 m, jenom víko kufru 2,5m, perfektní stav. Řidič mlaďas jako já. Stál jsem u toho s otevřenou pusou a slintal. Už se těším, až něco takového budu mít taky.Pak jsme se nalodili do 2. Patra trajektu a za 25 minut nás to vyplivlo na Lofotech.
Našli jsme si místečko na oběd nad nádherným fjordíkem s ostrovem a horou v pozadí a pořádně se nadlábli.
V Kabelvägu, kam jsme dojeli po úzkých silničkách nad fjordíkama, útesama a ostrovama (nádhera), bylo Lofotské akvárium. Nejdříve jsme ho přejeli, ale protože Petra už se 3 dni těšila na zdejší tuleně, hned nás hnala zpátky. Tuleni byli roztomilí, ostatní vodní zvěř spíš odporná ( např. krab s rozpětím klepet asi 80 cm atd.). V promítacím sále nám promítli polární záři. Bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát ….(V. Frištenský)
Stihli jsme i tulení večeři, kterážto byla z celého akvária nejhezčí. Tuleni tam mají venku velkou nádrž se stálým přívodem vody z moře.Vystavená byla venku i harpuna na velryby, asi 2 m dlouhá tyč, kterou bych neunesl.
Do večera už jsme jen projížděli nádhernou scenérií Lofot, členitý terén, porostlé skály stoupající přímo z moře, barevné domečky. Škoda, že nám nepřálo počasí, pořád mrholí a vrcholky jsou zahaleny v oblacích.
Došlo k tragické události. Ne, že bych ztratil červenou tužku na podtrhávání kapitol, ale došel mi film. A to poslední. Od té doby mám v každé zatáčce pocit, že právě tohle musím vyfotit. Zdejší obchody jsou sice všechny otevřeny do 22:00, ale všude mají pouze 24/200 negativní a já chci 36/100 a ke všemu pozitiv. Smůla. Nakoupili jsme pouze místní papírový chleba (50 – 150 Kč) a rostlinný tuk na smažení, v domnění, že je to máslo.
Martin našel místo na spaní, nejdřív se mi nezdálo ( bylo mezi silnicí, letištěm, bažinou a vysokým vedením), ale pak jsme popojeli dál a tam to byla paráda. Skály, mech, borůvčí a pobřeží. V dolíku jsme zaparkovali auta, holky uklohnily večeři a my udělali oheň. Romantika…Rozštípaný naplavený palety…
Ráno trochu svítilo sluníčko, takže to vypadalo, že konečně uvidíme Lofoty v celé nádheře.Cestou jsme zahlédli odpočívadlo s informacemi, tak jsme to tam ohnuli. Kromě informační budky s prospekty, perfektních toalet, patřílo k odpočívadlu asi 300 m nádherné písčité pláže jako vystřizené z prospektů Čedoku, zájezd na Capri. Bílé hřbety vln zelenomodrého moře, nízký skalnatý břeh s jezírky za pláží a v pozadí skalnatá hora s bílou čepicí.
Nádhera. Strávili jsme tam přes dvě hodiny procházením a sbíráním mořských potvor.Já našel velikánskou mušli – slávku asi 10 cm dlouhou, Martin s Lenkou sušeného kraba (2x).
trajekt 7,00 – 500 ušetř, zůst. v autě – Bodó – glasshouse – ryby – proudy – ryby kuchání – spaní u moře a borůvek, ryby žraní
Jelikoz v teto fazi vyletu jsem byl zasažen psací lenorou, dochovaly se pouze poznámky a datum. A tak to píši až po 14ti letech, 4.3.2011. Na něco si ovšem vzpomínám, například že se nám na trajektu při přejezdu nechtělo vylézat z auta a tak jsme v něm proti pravidlům zůstali v podpalubí. Sice jsme se pěkně vyspali, ale zato jsme prošvihli hejno delfínů, které viděli Kuzmovi na palubě.
Po dojezdu do města Bodó jsme došly do přístavu, kde se srocovaly lidi u průplavu, který vypadal jako řeka. Až na to, že ta řeka, která tekla doprava, se najednou začala vařit obřími víry a za půl hodiny tekla obráceně. Bylo to způsobeno přílivem, ale bylo to fakt impozantní.
Pak jsme v jedné přímořské restauraci obsadili jeden vzdálenější stůl na terase u zábradlí nad mořem a vytáhli pytlačky. Nejdřív se vůbec nic nedělo, sice nám hodně ryb očuchávalo kousky loveckého salámu na háčku, ale k jídlu jim to nepřipadalo. Pak nás začali sledovat mísní od vedlejšího stolu a pro zvýšení zábavnosti našeho počínání nám dali zbytky krevet. A to začalo čóro móro! Během 20ti minut jsme vytáhli 15 nebo kolik ryb, že jsme to nemohli ani unést! Sice nás místní varovali, ze ryby z přístavu se nedají jíst, ale my odchovanci severočeské hnědouhelné pánve se jen tak něčeho nezaleknem! Večer jsme si je usmažili a jaký byly:-)
Déšť – odjezd 13, 30 – dřevěná pumpa – oběd pod igelitem – 23,00 Mol Rana – koncert – benga – odložené holky
Tento den se taktéž zapsal do historie a to nepříliš pozitivně. Zápis píšu zase až po 14ti letech, kdy už to není tak citlivá záležitost:-) Po příhodě s benzínem jsme totiž s Kuzmou skončili na policejní stanici. Protože jsem neměl pas, trvalo několik hodin, než mě pustili a ty jsem strávil v cele. Jak to všechno bylo a proč jsem ochoten vyprávět v uzavřené společnosti az tak po čtvrtém pivu...
6,00 odjezd – kanystr – zpět na Švéd. Hranice – hory – spaní do 14, 30 – Švéd. Hranice - 24,00 – spaní u vykáceného lesa
Sluníčko – Dorothee ( inf. + chleba na náměstí) – houby – policajti (parohy) – borůvky – oběd u kempu a rybníka – spaní v lese u trafo stanice
Odjezd 9,30 – sluníčko – oběd u lokomotivy – řeka u dálnice – Uppsala – nejv. katedrála Skandinávie + 1000 Kol + déšť , večerní Stockholm – kejklíři – festival – metro – déšť – pokuta 3 500 Kč – u pumpy na dálnici Martin – domů – spaní u penzionu
Örebro (hrad, rybníček, pěkný náměstí) – jezero u silnice se závorou 10 min – S-N hranice – beňos – 31Kč! – tel. domů – odpočívadlo pod mostem – poplatek do Osla 60 Kč – zjišťení trajektu – hrad – motorkáři a hospody v centru – pivo 200 Kč – spaní na molu
Inf. o trajektech – vracení lístků – Muuch muzeum – poloostrov Bydboy (RA II, Hayerdal, Pavel Pavel), Viking muzeum, Nandsen, Amundsen ) Vigeland park ( 200 soch) – pláž – kámen – Moss – přítav
