Výlet do Baku vznikl asi takto.
Nejříve přišel email od ČSA, že pokud si ty nastřádané míle neutratím do data xy, tak mi propadnou. No tak když už mám něco zadarmo (rozuměj za utracené bambiliony za letenky, většinou služebně do USA), tak to přeci nenechám propadnout!
Ukázalo se, že to není tak jednoduché. Na letenku do USA to bylo málo. Upgrade letenky na business nelze, dokud si nekoupím nejdražší letenku. Na výlet na nějaké rozumné místo to použít nelze, protože jsou vyprodané na léta dopředu.
Tak jinak, kam máte letenku. "No to já takhle nevidím, to mi musíte říct kam chcete letět". To už mám před sebou mapu a hledam možné bizarní cíle.
"Máte třeba místo do Kazachstánu?" (letěl zrovna film Borat).
"To já nevím, musíte mi říct město"
...zuřivě hledám název hlavního města Kazachstánu....
"Astana"
"No, tak tam by to šlo, ale s dvojím přestupem. Doba letu 22h."
"Hmm, to ne. tak co tam jestě je. Azerbajdžán. Baku."
"Jo, to tu mám. Jeden přestup v Moskvě. Ve tři ráno"
...už mě to nebaví...
"Tak jo no"
A tak jsem vyrazil. Poprvé v životě jedu na "expedici", i když krátkou, úplně sám. Nevím, co čekat. Ani od samoty, ani od Baku. Ale je to dobrodružství.
Azerbajdžán je takový mix pozůstatků Sovětského svazu, islámu a nabubřelosti ropných příjmů. V centru Baku najdete luxusní moderní mrakodrapy vedle zabahněného kurníku. Moderní hotel, který má celou stěnu 60 pater z LCD obrazovek, vedle mešity. Rozpadlé čtvrti vedle nabubřelého ultramoderního muzea velikosti našeho nejúžasnějšího prezidenta Heydara Alijeva. Luxusní Mercedesy vedle shnilé Lady. Nádherné historické opevnění a středověké uličky vedle panelákového sídliště.
Když jsem vyjel z města, už zbylo vyloženě jen bahno a chudoba. Cestou na Yanar Dag, což je věčně hořící ropná vyvřelina, jsem teprve poznal ten pravý Azerbajdžán, nikoliv pozlátko hlavního města. Ropné věže, bahnité cesty, zrezlé náklaďáky a maso vysící na háku před krámem jak v Africe.
Za dva dny jsem samozřejmě moc tu zemi nepoznal. Ale rozmáchlé a nesmyslné utrácení diktátora, který má neomezené prostčedky z ropného průmyslu mi utkvělo. A taky výborné jídlo, milí lidé a stesk místních chudých po dobách Sovětského svazu. Chudí jsou prý stejně, jako tenkrát. Jen už teď nepatří do Balšóje Rusíji...
