Arequipa - nadherne mesto pod sopkou El Misti a dalsimi dvema sestitisicovkami.
Na nádraží jsme přijeli asi v osm ráno a ve stáncích v nádražní hale jsem konečně sehnal tento deník. Neprodávali je nikde, ale jedna paní mi prodala svojí účetní knihu :) .
Pak jsme zase za pár špalíků dojeli do elegantního hotelu, kde ovšem neměli pokoj pro tři, tak nám domluvili místo v hotelu za rohem. Arequipe je nádherné koloniální město (0,5 mil. obyvatel), které má z jedné strany zasněženou sopku El Misti (5822 m.n.m.), z druhé strany horu Chachani (6075 m.n.m.) a vedle ní ještě Pichu Pichu (5571 m.n.m.).
Měli jsme děsnou kliku na ubytování, protože nad naším pokojem byla parádní střešní terasa s altánkem a nádherným výhledem na celé město a okolní zasněžené vrcholky. Celé dopoledne jsme tam seděli na ratanových křesílkách a popíjeli coca čaj. Vytáhl jsem stativ, fotil kolem dokola. Patrik říkal, že si radši počká na měkké ranní světlo zítra ráno. To bohužel ještě netušil, že budeme nuceni odjet už ve tři ráno :(.
K obědu jsme si zašli do vegetariánské restaurace, kde výborné 5-ti chodové menu stálo 5 Sols (35Kč).
Po obědě jsme šli navštívit největší místní atrakci, klášter Santa Catalina. Založen v roce 1580 bohatou vdovou pro děti zazobaných coropských šlechticů. Bylo totiž zvykem dávat druhorozené dítě do kláštera. Tento klášter byl tedy luxusní verze, kde asi 200 jeptišek mělo 500 služek (otrokyň) užívaly si jídla a pití a zvaly si muzikanty a komedianty. To vše až do doby, než Vatikán vydal ostrou sestru Josefu Cadenu, která jim tam v roce 1871 vlítla jako hurikán a všechny slasti zatrhla, otrokyně propustila a z hlavního kostela nechala udělat pekárnu, kde jeptišky musely péct chleba pro místní chudinu.
Jeptišky původně bydlely v relativně luxusních 80-ti domcích, řazených do několika ulic. Je to opravdu město ve městě. Jedna část byla vyhrazena novickám, které tam první až 4 roky držely o samotě a setkávaly se pouze při modlení.
Protože jsme se chtěli zajít podívat do Colca Canyonu, zašli jsme do místní cestovky. Po hodině a půl vymýšlení a dohadování se ukázalo, že jediná šance jak to stihnout, je odjet hned ve tři ráno a už se nikdy do Arequipy nevrátit :(. Bylo nám to hrozně líto, protože je krásná a byla velká šance, že brzo ráno by sopka nabyla zakrytá mlhou a na fotce ba se nad krásným městem parádně vyjímala. Tak zase nebudu mít fotku na obálku National Geograptic :(. Večerní procházka se nám pouze zúžila na hledání večeře. Na ulicích bylo ohromně živo, místní korzovali horem dolem a tím vším se prodírali tisíce malinkatých žlutých a smradlavých taxíků. Pro večeři jsme si nakonec vybrali malinký gril s pár plastovými stolky. Objednali jsme si Gril Mix a čekal nás VELKÝ zážitek :) . Naservírovali nám smažená játra, to se dalo. Pak smažené cosi, co vypadalo jako koberec. Nakonec to byl hovězí žaludek (držťky). To ještě šlo. Pak tam byl buřt, to bylo v pohodě. Poslední záležitost byla ovšem třída. Vypadalo to jako smažené tenké střevo. Trochu to smrdělo, ale je to místní specialita, tak jsem to začal žvýkat. Když mi ovšem z vnitřku té hadičky něco stříklo do pusy, uvědomil jsem si, co je obsahem tenkého střeva a další kousek už jsem si nevzal. Patrik si to ovšem chtěl vyzkoušet pořádně, tak to po nás všechno dojedl. Ještě dlouho jsme si z něho dělali srandu, že jsme měli k večeři smažená hovna :) . Až asi po týdnu jsme se dozvěděli, že to byly lymfatické žlázy z krku. Taky nic moc :) . Tahle drsná specialita z části krávy, kterou většina světa hází psům, byla skoro dvakrát dražší, než ten 5-ti chodový oběd!
Cestou domů jsme u zdi kláštera koupili haldu ovoce (12sols) a láhev červeného (35sols). Víno jsme si dali na terase a bylo příšerně hnusné!
